Sýkora babka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MastiBot (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: pms:Parus palustris
rozšíření, typos, dozdrojování
Řádek 2:
| barva= pink
| jméno= Sýkora babka
| obrázek= Sumpfmeise1Poecile palustris 3b Luc Viatour.jpg
| šířka obrázku= 255px230px
| popis obrázku= SýkoraDospělý babkapták
| status= LC
| říše = [[živočichové]] (Animalia)
Řádek 13:
| řád = [[pěvci]] (Passeriformes)
| čeleď = [[sýkorovití]] (Paridae)
| rod = [[Poecile|sýkora]] (''ParusPoecile'')
| binomické jméno= ParusPoecile palustris
| druh popsal= ([[Carl Linné|LinnéLinnaeus]], [[1758]])
}}
'''Sýkora babka''' (''ParusPoecile palustris'', [[synonymum|syn]]. ''PoecileParus palustris'') je malý [[sýkorovitídruh (biologie)|sýkorovitýdruh]] [[pěvci|pěvecpěvce]] rozšířený v mírných částechz [[Evropačeleď|Evropyčeledi]] a v [[Severní Asiesýkorovití|severní Asiisýkorovitých]]. Její areál rozšíření sahá od severního [[Španělsko|Španělska]] po jihovýchodní [[Skotsko]] a východní až západní [[Rusko]], chybí v [[Západní Asie|západní Asii]] a znovu se objevuje až na území od [[Altaj (pohoříParidae)|Altajského pohoří]] po severní [[Japonsko]] a severní až západní [[Čína|Čínu]].
 
== Popis ==
 
Je o něco menší než [[vrabec domácí|vrabec]], dorůstá délky 11-12 cm, v rozpětí křídel měří 18-19 cm a váží 9-12 g. Svrchní část těla má šedohnědou, spodinu bělavou s hnědým odstínem patrným zejména na bocích a spodní části břicha, líce bílé a zátylek, temeno, čelo a bradu leskle černé. [[Zobák]] je černý a končetiny šedočerné. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají jednotvárněji zbarvené temeno a bradu, šedší odstín na svrchní straně těla a světlejší spodinu; stejně jako dospělci jsou zbarvení po [[přepeřování|přepeření]] v září.<ref name=dvd>BWPi: The Birds of the Western Palearctic on interactive DVD-ROM (2004). BirdGuides Ltd. & Oxford University Press. ISBN 1-898110-39-5.(anglicky)</ref>
* Délka těla: 13 cm
* Rozpětí křídel: 20 cm
* Hmotnost: 10-11 g
[[Soubor:Parus palustris.jpg|left|thumb|200px|Sýkora babka]]
Sýkora babka je silnější pták dorůstající velikosti [[vrabec domácí|vrabce]]. Má leskle černé temeno [[hlava (anatomie)|hlavy]], skvrna pod [[zobák]]em a vrchní strana hrdla je také černá. Líce má čistě až špinavě bílé, vzadu nezřetelně ohraničené. Opeření na hřbetě je pískově hnědé s olivovým nádechem, [[ocas]] je šedohnědý a spodní část těla bílá až nahnědlá. Krátký zašpičatělý zobák je šedočerný, končetiny šedé až hnědé. Obě [[pohlaví]] jsou zbarvena stejně.
 
Od velmi podobné [[sýkora lužní|sýkory lužní]] (''P. montanus'') ji lze odlišit zejména díky hlasu. Z fyzických znaků se pak jedná zejména o světlé pole v křídlech, které sýkora babka postrádá, lesklejší čepičku a menší černou skvrnu pod zobákem - žádný z těchto znaků však nelze považovat za zcela spolehlivý.<ref>Jonsson, L. (1996). ''Birds of Europe''. str. 464. Londýn, UK. ISBN 0-7136-4422-2. (anglicky)</ref><ref>[http://blx1.bto.org/pdf/ringmigration/24_2/broughton1.pdf Broughton, R. K., Hinsley, S. A. & Bellamy, P. E. (2008). Separation of Marsh Tit Poecile palustris from Willow Tit Poecile montana using a bill criterion]. ''Ringing and Migration'' 24, 101–103. British Trust for Ornithology. (anglicky)</ref>
V [[Česko|České republice]] si ji můžeme velice snadno splést s velice podobnou [[sýkora lužní|sýkorou lužní]], jejím [[kladistika|kladistickým]] druhem. Od sýkory babky se liší nelesklou hlavou, větším černě zbarveným místem pod zobákem a nezřetelně ohraničeným místem vzadu na lících, důležitým faktorem k rozeznání je i hlas.
 
Vábí charakteristickým tvrdým „pistje“. Zpěv tvoří řada opakovaných zvuků, včetně „djep djep djep“, „ci vit ci vit“ nebo „cje cje cje“.
== Chování ==
[[File:Poecile palustris 2769.jpg|left|thumb|Poecile palustris]]
Sýkora babka je stálý pták. Obývá [[listnatý les|listnaté]], zvláště [[vrba|vrbové]] a [[dub]]ové, i [[smíšený les|smíšené lesy]], [[park]]y nebo větší zahrady se [[strom]]y. V zimě často přilétá na krmítka.
 
== Rozšíření ==
Stejně jako ostatní sýkory je i sýkora babka hbitý pták, často visící na větvích nohama vzhůru. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou; vyhledává menší i větší [[hmyz]], např. housenky nebo [[brouci|brouky]], [[pavoukovci|pavouky]], [[žížala obecná|žížaly]] nebo různá semena, včetně bodláčích. Na rozdíl od jiných sýkorek si sýkorka babka schovává potravu pod kůru stromů na nejhorší zimní časy.
 
Sýkora babka se vyskytuje na rozsáhlém území [[Evropa|Evropy]] a [[Asie]]. Její areál rozšíření sahá od severního [[Španělsko|Španělska]] a [[Pyreneje|Pyrenejí]] severně po jihovýchodní [[Skotsko]] a východně až po severní [[Japonsko]] a severní a západní [[Čína|Čínu]] s širokou mezerou v západní Asii. Je zpravidla stálá, ptáci ze severní Evropy však na zimu migrují na krátké vzdálenosti. Většina ptáků se navíc celoročně zdržuje na svých hnízdištích.
Stejně jako ostatní sýkorovití pěvci se ozývá širokou paletou zvuků. Nejčastěji u ní můžeme zaslechnout výrazné „ci de“, podobné jako u sýkory koňadry, nebo protáhlejší „ci de de de“. Má zvučný zpěv složený z opakujících se jednotlivých tónů, nejčastěji z klapavých „dje dje dje“, „tye tye tye tye tye“, „čip čip čip čip“ nebo z „ci vít ci vít ci vít“.
 
Evropská populace je odhadována na 3-6 milionů hnízdících párů. Druh proto není považován za nijak ohrožený a v [[Červený seznam IUCN|Červeném seznamu IUCN]] náleží do kategorie [[málo dotčený druh|málo dotčených druhů]].<ref>{{citace elektronické monografie
Hnízdí od [[duben|dubna]] do [[červen|června]] v dutinách stromů, vzácněji pak v dřevěných budkách. Nejprve si vyhledá dutinu ve starých stromech, nejčastěji vrbách, v případě nutnosti ji zvětší a poté vystele [[mech]]em nebo travinami, zřídkakdy i drobnými pírky. V [[duben|dubnu]] až [[květen|květnu]] klade 5 až 9 vajec, na kterých samice sedí 12-14 dní. Pokud se v blízkosti objeví nepřítel, vydává stejně jako ostatní sýkory varovné syčivé zvuky. Mláďata opouštějí hnízdo po 17-18 dnech.
| vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species
| titul = Parus palustris
| url = http://www.iucnredlist.org/apps/redlist/details/181416/0
| datum přístupu = 2010-12-26
| jazyk = anglicky}}</ref>
 
Hnízdí převážně v [[nížina|nížinách]], v některých oblastech však vystupuje až po 1 300 [[nadmořská výška|m n. m]]. Vyhledává přitom převážně vlhké [[listnatý les|listnaté lesy]], často [[doubrava|doubravy]] nebo [[bučina|bučiny]], ačkoli se vyskytuje také ve vlhkých olšinách, na březích řek, v parcích, zahradách a sadech.
== Výskyt a početnost v ČR ==
 
V [[Česká republika|České republice]] hnízdí na většině území v počtu 60-120 tisíců párů.<ref name=Dungel>{{Citace monografie
Hojně rozšířený druh. Chybí v části [[Českomoravská vysočina|Českomoravské vysočiny]], místy v západních a východních Čechách. Hojnější je v [[nížina|nížinách]] až pahorkatinách. V letech [[2001]]-[[2003]] u nás hnízdilo 55-110 tisíc párů.<ref>Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: ''Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice'', Praha, Aventinum.</ref>
|příjmení = Dungel
|jméno=Jan
|příjmení2=Hudec
|jméno2=Karel
|titul=Atlas ptáků České a Slovenské republiky
|rok=2001
|vydavatel=Academia
|místo=Praha
|isbn=9788020009272
|strany=204
}}</ref> Její populační trend na našem území je mírný pokles.<ref>{{citace elektronické monografie
| vydavatel = Česká společnost ornitologická
| titul = Jednotný program sčítání ptáků
| url = http://jpsp.birds.cz/vysledky.php?taxon=801
| datum přístupu = 2010-12-26}}</ref>
 
== PoddruhyPotrava ==
[[Soubor:Poecile palustris 5 Luc Viatour.jpg|left|thumb|Sýkora babka]]
Na jaře a v létě se živí převážně [[pavouci|pavouky]] a [[hmyz]]em, na podzim a v zimě zase hlavně [[semeno|semeny]], které si z části ukládá do zásob, a to na nebo pod zem, mezi [[list]]y, do pařezů či pod [[mech]]y a [[lišejníky]] na stromech. Ze studie provedené v [[Norsko|Norsku]], při které byli ptáci sledováni po dobu 2 hodin a 15 minut, vyplynulo, že za pouhou 1 hodinu sledovaní jedinci sežrali 43 a naproti ukryli hned 83 semen. Tvorbu zásob lze pozorovat nejčastěji od září do konce února s vrcholným obdobím v září a říjnu.<ref name=dvd/>
 
== Hnízdění ==
* Sýkora evropská (''P. palustris palustris'') - většina [[Evropa|Evropy]].
* ''P. palustris stagnatilis'' - [[Turecko]] až [[Kaspické moře]].
* ''P. palustris kabardensis'' - Turecko.
* ''P. palustris ernsti'' - jihovýchod [[Rusko|Ruska]].
* ''P. palustris brevirostris'' - východní [[Asie]].
* ''P. palustris hensoni'' - východ Ruska, [[Japonsko]].
* ''P. palustris hellmayri'' - [[Čína]], jihovýchod Asie.
* ''P. palustris jeholicus'' - Čína, [[Korejský poloostrov]].
 
Pohlavně dospívá již na konci 1. roku života. Je [[monogamie|monogamní]], jsou přitom známy i případy, kdy spolu jeden pár setrval celých 6 let.<ref name=dvd/> Ve střední Evropě hnízdí zpravidla 1x ročně od dubna do července,<ref name=dierschke>{{Citace monografie
== Zdroje a reference ==
|jméno=Dierschke
{{commons|Parus palustris}}{{Překlad
|příjmení=Volker
|titul=Ptáci
|vydavatel=Euromedia Group, k. s.
|rok=2009
|místo=Praha
|isbn=978-80-242-2193-9
|strany=73
}}</ref> a to nejčastěji nevysoko v dutinách stromů, ale také ve štěrbinách ve zdech nebo v budkách,<ref name=wernham>Wernham, C.V., Toms, M.P., Marchant, J.H., Clark, J.A., Siriwardena, G.M. & Baillie, S.R. (2002). ''The Migration Atlas: movements of the birds of Britain and Ireland''. str. 592-593. Londýn, UK. T. & A.D. Poyser. ISBN 0-7136-6514-9. (anglicky)</ref> které vystýlá mechem, chlupy a peřím. V jedné snůšce je 5-9 světlých, červenohnědě skvrnitých, 16 x 12 mm velkých a zhruba 1,2 g těžkých [[vejce|vajec]], na kterých sedí samotná samice 14-16 dnů. Samec vypomáhá až s krmením mláďat, která jsou opeřena ve věku 18-21 dnů.<ref name=blx1/>
 
Zatím nejvyšší zaznamenaný věk v Evropě činí 11 let a 11 měsíců.<ref name=blx1>{{citace elektronické monografie
| vydavatel = British Trust for Ornithology
| titul = Marsh Tit Poecile palustris [Linnaeus, 1758]
| url = http://blx1.bto.org/birdfacts/results/bob14400.htm
| datum přístupu = 2010-12-26
| jazyk = anglicky}}</ref>
 
== Taxonomie ==
 
[[Binomické jméno]] druhu je odvozeno z [[řečtina|řeckého]] ''poikolos'' (skvrnitý) a [[latina|latinského]] ''palus'' (bažina).<ref name=blx1/> Počet [[poddruh]]ů není ustálen, zatímco některé zdroje uvádí subspecií 8,<ref name=cornell>{{citace elektronické monografie
| vydavatel = The Cornell Lab of Ornithology
| titul = The Clements Checklist
| url = http://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/Clements%20Checklist%206.3.2%20December%202008.xls/view
| datum přístupu = 2010-12-26
| jazyk = anglicky}}</ref> jiné hned 11:<ref>{{citace elektronické monografie
| vydavatel = The Internet Bird Collection
| titul = Marsh Tit (Poecile palustris)
| url = http://ibc.lynxeds.com/species/marsh-tit-poecile-palustris?
| datum přístupu = 2010-12-26
| jazyk = anglicky}}</ref>
 
* ''P. s. palustris'' - [[severní Evropa|severní]] a [[střední Evropa|střední Evropa]] v rozmezí od jižní [[Skandinávie]] jižně po sever [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]], východně po střední [[Polsko]] a západně po [[Balkán]] a [[Řecko]].
* ''P. s. dresseri'' - střední Evropa, jižní [[Anglie]], [[Wales]] a západní [[Francie]]. Je o něco menší než [[Poddruh#Nominální subspecie|nominální poddruh]], svrchu hnědší.
* ''P. s. italicus'' - francouzské [[Alpy]], [[Itálie]] a [[Sicílie]]. Podobá se poddruhu ''dresseri'', má však více červenavě hnědou svrchní část těla a světlejší spodinu.<ref name=dvd/>
* ''P. s. stagnatilis'' - [[východní Evropa]] východně až po jižní [[Ural]] a severozápadní [[Turecko]].
* ''P. s. kabardensis'' - Kavkaz a severovýchodní Turecko.
* ''P. s. brevirostris'' - jižní a jihovýchodní [[Sibiř]], severní [[Mongolsko]], severovýchodní [[Čína]] a [[Severní Korea]].
* ''P. s. jeholicus'' - severovýchodní Čína.
* ''P. s. hellmayri'' - východní Čína a [[Jižní Korea]].
* ''P. s. hypermelaenus'' - střední a jižní Čína a západní [[Barma]]. Někdy bývá považován za samostatný druh - ''Poecile hypermelaenus''.<ref name=cornell/><ref name=harrap>Harrap, S., & Quinn, D. (1996). ''Tits, Nuthatches and Treecreepers''. Christopher Helm. ISBN 0-7136-3964-4 (anglicky)</ref> Má větší černou skvrnu na krku zasahující až po vrch hrudi.<ref name=harrap/><ref>del Hoyo, J., Elliot, A., & Christie D. (2007). ''Handbook of the Birds of the World''. Volume 12: Picathartes to Tits and Chickadees. Lynx Edicions. ISBN 9788496553422 (anglicky)</ref>
* ''P. s. ernsti'' - [[Sachalin]].
* ''P. s. hensoni'' - jih [[Kurilské ostrovy|Kurilských ostrovů]] a ostrov [[Hokkaidó]], [[Japonsko]].
 
== Odkazy ==
{{sisterlinks
| commons = Poecile palustris
| species = Poecile palustris}}
=== Poznámky ===
{{Překlad
| jazyk= en
| článek= Marsh Tit|revize=194206712382844268}}
=== Reference ===
| jazyk2= pl
| článek2= Sikora uboga|revize2=10907791}}<references/>
 
* [http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8944/ Biolib]
=== Literatura ===
 
* {{Citace monografie
|příjmení = Bezzel
|jméno=Einhard
|titul=Ptáci
|rok=2003
|vydavatel=Rebo Productions CZ
|místo=Dobřejovice
|isbn=9788072342921
|strany=192
}}
 
[[Kategorie:Sýkorovití]]