Verze z 7. 12. 2010, 03:29 editovat Xqbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 174 944 editací m r2.5.2) (robot změnil: fr:Foulques V d'Anjou; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 17. 12. 2010, 18:06 editovat zrušit editaci Meluzína (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 50 396 editací →‎Jeruzalémský král Přejít na další porovnání →
Řádek 17: {{Citát\|Po [[Balduin II. Jeruzalémský\|jeho]] smrti ho nenahradil žádný Frank obdařený rozumem a schopností vládnout. Jako nový král po něm následoval hrabě Fulko z Anjou, který připlul po moři z jejich končin. Muž mdlého úsudku a ochablé vůle.\|[[Ibn al-Qalánisí]]<ref name="Očima7">{{Citace monografie \| jméno=Francesco\| příjmení=Gabrieli \| odkaz na autora = \| titul=Křížové výpravy očima arabských kronikářů\|vydavatel=Argo \| místo= Praha \| rok=2010\| jazyk = \|strany=7 \| isbn = 978-80-257-0333-5\|poznámka=dále jen ''Křížové výpravy očima''}}</ref> }} [[Soubor:Near East 1135-cs.svg\|thumb\|upright\|Svatá země roku 1135]] Fulko se stal vládcem Jeruzalémského království a po nástupu na trůn se musel nejdříve mezi odbojnými křižáckými vládci prosadit, protože nikdo z nich se nechtěl považovat za ~~Fulkova~~jeho leníka. Střetl se s [[Pons z Tripolisu\|Ponsem z Tripolisu]] a [[Joscelin I. z Edessy\|Joscelinem]], vládcem Edessy. Se svou chotí jako spoluvládkyní se nechtěl podělit o moc a do důležitých fukcí jmenoval své francouzské stoupence.<ref name="Nicolle6">{{Citace monografie \| příjmení = Nicolle \| jméno = David \| odkaz na autora = David Nicolle \| titul = Druhá křížová výprava 1148 : pohroma před branami Damašku \| vydavatel = Grada \| místo = Praha \| rok = 2010 \| počet stran = 96 \| isbn = 978-80-247-3413-2\| poznámka = Dále jen ''Druhá křížová výprava 1148'' \| strany = 6}}</ref> Byl donucen potlačit nový pokus kněžny Alice o získání vlády nad Antiochií a poté ji vykázal znovu do Latakie. Vládu nabídl [[Raimond z Poitiers\|Raimondovi z Poitiers]], mladšímu synovi [[seznam akvitánských vévodů\|akvitánského vévody]], který lákavou nabídku přijal, v převlečení doputoval na Východ a za pomocí lsti se oženil nikoli s Alicí, ale s její malou dcerou Konstancií. Tím se za Fulkovy pomoci stal vládcem v antiochijském knížectví.<ref name="Hroši97-98">''Křižáci ve Svaté zemi'', str. 97-98</ref> V roce [[1137]] Fulko vytáhl na pomoc [[Tripolis]]u, který napadl [[Zengí]]. Zengímu se však podařilo nečekaným útokem křižáky porazit a král se spolu se svou družinou musel uchýlit na hrad Montferrand, který Zengí v zápětí oblehl. Po krátkém obléhání Zengí nabídl králi volný odchod rytířů výměnou za postoupení hradu. Král s návrhem souhlasil. Přes relativně umírněné Zengího požadavky mu zisk hradu umožnil kontrolovat vstup do údolí řeky [[Orontes]].<ref name="Hroši101">''Křižáci ve Svaté zemi'', str. 101</ref><ref name="Saladin57">{{Citace monografie \| jméno = Geoffrey \| příjmení = Hindley \| odkaz na autora = \| titul = Saladin a počátky džihádu \| vydavatel = Baronet \| místo = Praha \| rok = 2009 \| jazyk = \| strany = 57 \|isbn = 978-80-7384-203-1 }}</ref>

Fulko V. z Anjou: Porovnání verzí