Verze z 4. 12. 2010, 23:11 editovat Meluzína (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 50 396 editací překlepy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 6. 12. 2010, 18:56 editovat zrušit editaci Meluzína (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 50 396 editací překlep Přejít na další porovnání →
Řádek 28: Roku 1284 Karel upadl do aragonského zajetí, ve kterém strávil celé tři roky.<ref name="Nicolle14">{{Citace monografie \| jméno=David \| příjmení=Nicolle \| titul=Pád Akkonu 1291\|vydavatel=Grada \| místo= Praha \| rok=2010 \|strany=14 \| isbn=978-80-247-3414-91\|poznámka = dále jen ''Pád Akkonu''}}</ref> O jeho propuštění se zasloužila anglická královna [[Eleonora Kastilská (1241)\|Eleonora]], která nelitovala peněz ani času a její snaha byla korunována úspěchem.<ref name="Pernoud203">{{Citace monografie \| příjmení = Pernoudová \| jméno = Régine \| odkaz na autora = Régine Pernoudová \| příjmení2 = \| jméno2 = \| odkaz na autora2 = \| titul = Žena v době katedrál\| vydavatel = Vyšehrad \| místo = Praha \| rok = 1996 \| vydání = \| počet stran = \| isbn = 80-7021-544-5\| poznámky = Dále jen ''Žena v době katedrál'' \| strany = 203}}</ref> S otcem se již nesetkal,{{#tag:ref\|Karel z ~~Anou~~Anjou zemřel v lednu 1285 a nástupcem po dobu synovy nepřítomnosti určil vnuka Karla Martela. Regentem měl do doby Karlova návratu nebo dosažení vnukovy plnoletosti být [[Robert II. z Artois]].\|group="pozn."}} Po návratu se ujal se rozhodl ujmout se po otci zděděného jeruzalémského trůnu, což je donutilo k otevřenému sporu s kyperskými [[Lusignanové\|Lusignany]]. Posléze na jeruzalémskou korunu rezignoval a upřel své úsilí k udržení panství v Řecku a Albánii, kde se střetl se Štěpánem Urošem a byzantským císařem [[Andronikos II.\|Andronikem II.]]<ref name="Nicolle14"> ''Pád Akkonu', str. 14</ref> == Vývod předků ==

Karel II. Neapolský: Porovnání verzí