Rastattský mír: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 84:
| poznámky = [dále jen Cronin]
| isbn = 80-7243-058-01
}}</ref><ref>Dějiny Francie, str. 280.</ref> Na španělský trůn sice usedl [[Filip V. Španělský|Filip V.]], vnuk francouzského krále [[Ludvík XIV.]], místo císaře
Rastattská a utrechtská mírová dohoda byly součástí velkých změn v evropské mezinárodní politice. V Evropě se začala prosazovat tzv. [[politika rovnováhy sil]] na kontinentě, která střídala snahy politiků a panovníků ovládat rozsáhlá území několika států jednou [[dynastie|dynastií]], jak tomu bylo např. v případě Habsburků. Rozhodující úlohu v této politice rovnováhy hrála Velká Británie, jejíž vzrůstající ekonomická síla ji umožňovala podílet se na vytváření [[Koalice|koalic]] států a zamezit tak případnému vzrůstu jakéhokoli svého silného soupeře.<ref name="Vlnas457"></ref><ref name="Kissinger">{{Citace monografie
Řádek 97:
| poznámky = [dále jen Kissinger]
| isbn = 80-7260-025-7
}}</ref>
=== Další vývoj rakousko-francouzských vztahů ===
Ačkoli chtěl Ludvík XIV. po rastattském míru zlepšit vztahy s Rakouskem uzavřením spojenectví, po jeho smrti ([[1715]]) se Francie soustředila v zahraniční politice spíše na Velkou Británii. V [[18. století]] se státy řídily důsledně svými vlastními zájmy a ne snahou uspořádat evropské záležitosti na základě určitých principů.<ref>Kissinger, str. 67.</ref> V důsledku toho říše rakouských Habsburků a francouzské království občas měnili své spojence a i jejich vzájemný následující vztah byl tedy proměnlivý. Zhoršil v polovině 20. let 18. století, kdy se dcera uchazeče o polský trůn [[Stanislav I. Leszczyński|Stanislava Leszczyńského]] [[Marie Leszczyńská|Marie]] měla provdat za francouzského krále [[Ludvík XV.|Ludvíka XV.]] Tento francouzský zájem na ovlivnění situace v [[Polsko|Polsku]] spojil Rakousko a Španělsko a Francie se ocitla s těmito zeměmi na pokraji války. Změna ve vnitřní politice francouzského království nástupem kardinála [[André-Hercule de Fleury|André-Hercule de Fleury]] do funkce prvního ministra odvrátila válku [[válka o polské nástupnictví|o polské nástupnictví]] s habsburskou říší a ostatními zeměmi až do let [[1733]]–[[1735]]. Od roku 1741 Francie bojovala proti Habsburkům i v dalším konfliktu, ve [[Války o rakouské dědictví|válkách o rakouské dědictví]].<ref>Dějiny Francie, str. 282–284.</ref> V následující [[sedmiletá válka|sedmileté válce]] ([[1756]]–[[1763]]) už ale Francie stála po boku Rakouska jako spojenec<ref>Dějiny Francie, str. 286.</ref> a jejich vztah se zlepšil i v souvislosti se sňatkem následníka francouzského trůnu, budoucím králem [[Ludvík XVI.|Ludvíkem XVI.]] s rakouskou arcivévodkyní [[Marie Antoinetta|Marií Antoinettou]] v květnu roku 1770.<ref name="Herre">{{Citace monografie
| |||