Smazaný obsah Přidaný obsah
Aum (diskuse | příspěvky)
doplňky a úpravy
Kirk (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Řádek 10:
 
==Vývoj tonality==
Vznik tonality souvisí v evropské hudbě s vývojem polyfonie, který začal koncem 9. století. K jednohlasým melodiím přibývaly další hlasy, které se postupně osamostatňovaly a postupně stoupal význam intervalů mezi nimi. Na počátku 15. století, byly již kromě [[oktáva (hudba)|oktáv]], [[kvinta (hudba)|kvint]] a [[kvarta (hudba)|kvart]] považovány za konsonantní intervaly i [[tercie (hudba)|tercie]], což umožnilo použití terciových souzvuků - kvintakordů.
 
Přibližně do první poloviny 17. století se postupné vytvářely tonální harmonické vztahy. Na finálním tónu starých stupnic - [[modus (hudba)|modů]] vznikl tónický kvintakord. Tóny sousedící s finálním tónem se staly základem [[dominanta|dominantní harmonické funkce]] - dominantního kvintakordu. Později se objevil i kvintakord [[subdominanta|subdominantní]].
 
V '''období klasické tonality''' mezi druhou polovinou 17. století a koncem 19. století se přestaly používat staré mody a ustálily se dva typy diatonických stupnic - dur a moll. Tonalita využívala akordů s terciovou stavbou, které se používaly v základní poloze i v obratech. K akordům bylo možné přidávat neharmonické tóny, které musely být připraveny a rozvedeny předepsaným způsobem.