Výklad práva: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: pt:Interpretação da lei |
přepracováno a doplněno |
||
Řádek 1:
{{Možná hledáte|lingvistický [[
'''Výklad'''
Interpretace práva může mít několik funkcí, především je to ''funkce poznávací'', neboť jen jejím prostřednictvím lze zjistit skutečný obsah právní normy. Další důležitou funkcí je ''funkce praktická'', neboť právo je interpetováno především proto, aby bylo následně aplikováno. Nejdříve je tedy nutné zjistit obsah a význam právní normy a teprve poté lze právo aplikovat. Zde typicky [[soudce]] nejdříve zjistí, jaký právní předpis či jeho část na řešený případ dopadá, pak si ozřejmí jeho obsah a teprve poté rozhodne o tom, zda určité jednání nebo stav byl v souladu s právem, nebo ne a následně jaké jsou právní následky s takovým závěrem spojené. Nakonec je výklad práva možno použít v rámci ''funkce argumentační'', kdy argumentující sám právo neaplikuje, ale kdy se naopak snaží aplikující orgán přesvědčit o určitém výkladu, zejména tedy ve svůj prospěch (např. advokát vůči soudci). Nelze však ani zanedbat argumentační výklad práva, který provádí učitel práva vůči svým žákům.
▲'''Výklad (interpretace)''' [[právní předpis|právních předpisů]] je mimořádně důležitou právní disciplínou, neboť ze samotného znění [[právní předpis|právních předpisů]] nelze ve složitějších případech vyčíst, jaké právní normy na danou [[skutková podstata|skutkovou podstatu]] dopadají a jak přesně jim v daném kontextu rozumět.
== Metody výkladu ==
Rozeznávají se tyto základní výkladové metody:
#'''
#'''Systematická''' metoda znamená, že se studuje umístění rozebírané právní normy v textu a systému právního předpisu (např. se hodnotí členění předpisu na části, hlavy a oddíly, dovozuje jaký význam mají marginální rubriky atd.) a jaké je postavení zkoumaného právního předpisu v daném [[právní odvětví|právním odvětví]] a případně i v celém [[právní řád|právním řádu]].
#'''Historický výklad''' zkoumá, jaký byl úmysl zákonodárce (popř. autora podzákonného předpisu) v době přijímání právní úpravy. Při tomto výkladu se bere v potaz např. [[důvodová zpráva]] k zákonu, případně též průběh rozpravy v [[Parlament]]u.▼
A pak tyto nadstandardní, které nastupují tehdy, jestliže základní metody výkladu nevedou k jednoznačnému výsledku:
#'''Komparativní výklad''' je založen na analýze obdobné úpravy v jiných právních předpisech, případně dokonce i cizích právních řádech. V takovém příapdě patří k málo používaným metodám, neboť existence určité zahraniční úpravy nemá k interpretaci českého práva přímou relevanci.▼
#'''Teleologická (účelová)''' zkoumá, jaký je současný účel a smysl rozebírané právní normy vzhledem k zaměření celého právního předpisu, který ji obsahuje.
▲#'''
▲#'''Komparativní
Základní metodou výkladu je též metoda '''logického výkladu''', která je však svou povahou přítomna už ve všech předcházejících. Používají se při ní především tyto zvláštní argumenty právní logiky:
* ''argumentum a contrario'' (důkaz z opaku) – vylučuje platnost nějaké domněnky, jestliže platí domněnka opačná,
* ''argumentum per eliminationem'' (důkaz vyloučením) – platí-li něco pouze pro určitý prvek množiny, neplatí to zbytek prvků této množiny,
* ''argumentum per analogiam'' nebo také ''agumentum a simili'' (důkaz podobnosti) – platí-li něco pro určitou skutečnost, platí to jistě i pro skutečnost skutkově podobnou (zde lze již hovořit o použití [[analogie (právo)|analogie]] v právu),
* ''argumentum a fortiori'' (důkaz silou, významem) – rozlišuje se na ''a minori ad maius'' (od menšího k většímu, tzn. platí-li něco pro méně významnou skutečnost, pak to jistě platí i pro skutečnost významnější) a na ''a maiori ad minus'' (od většího k menšímu, tzn. naopak platí-li něco pro významnější skutečnost, pak to jistě platí i pro skutečnost méně významnou),
* ''reductio ad absurdum'' – pokud nějakou domněnku dovedeme do extrému a uvidíme, že výsledek by byl zcela absurdní, pak taková domněnka nemůže obstát,
* ''argumentum a silentio legis'' – jestliže určitá skutečnost není právem upravena, pak pro subjekty práva platí základní právní zásada, že ''co není zákonem zakázáno, je povoleno'', a naopak pro státní orgány, že nemají v dané věci pravomoc.
== Druhy výkladu ==
Výklad práva lze dělit podle toho, kdo jej provádí na autoritativní a na nerelevantní, který může mít každý, kdo se s danou právní normou i jen seznámí. Pokud však jde o výklad autoritativní, tak je nutno ho dále rozlišovat podle jeho závaznosti vůči ostatním:
#'''Autentický''' výklad je závazný zcela a ve skutečnosti nejde ani tak interpretaci práva, jako spíše o legislativní doplnění určitého právního předpisu, neboť jej podává ten, kdo tento zkoumaný předpis vydal. V [[Československá socialistická republika|Československu]] mělo toto oprávnění přeneseně předsednictvo [[Národní shromáždění|Národního shromáždění]]. Od té doby už takový výklad není možný.
#'''Legální''' výklad je obdobný, ale rozdíl je v tom, že je oprávněn jej podat určitý orgán, který danou normu nevydal. Takové oprávnění je dáno právní normou vyšší právní síly, zejména tedy [[ústava|ústavou]], z čehož pak plyne také naprostá závaznost tohoto typu výkladu. V [[Česká a Slovenská Federativní Republika|ČSFR]] měl toto oprávnění [[Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky|Ústavní soud ČSFR]]. Od té doby už takový výklad také není možný.
#'''Oficiální''' je dnes nejčastější a podává ho orgán, který danou právní normu aplikuje. Jde tedy především o výklad [[soud]]ní nebo o výklad [[správní orgán|správního orgánu]] v rámci určitého řízení a je proto také závazný, ačkoli jen pro účastníky tohoto řízení. Výjimkou jsou určitá rozhodnutí obecného [[soud]]u, např. o osobním stavu, a také všechny vykonatelné nálezy [[Ústavní soud České republiky|Ústavního soudu]], která jsou závazná pro každého.
#'''Interní''' je výklad závazný pouze po tzv. ''služební linii'', tedy jen rámci určité organizace, a to směrem dolů od vykládajícího subjektu.
#'''Doktrinální''' výklad podávají právní vědci, není tedy závazný, ale nepochybně na aplikační praxi působí.
Je třeba se zmínit i o '''výkladu konstantním''', který znamená, že určitý výklad je již v právní praxi ustálenou věcí. V tomto směru působí především dlouhodobá judikatura vyšších soudů, např. [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyššího soudu]], která se pak nazývá ''konstantní judikaturou''.
Rozlišovat lze výklad práva také podle toho, jaký je jeho výsledek:
#'''Doslovný''' výklad by měl být pravidlem, neboť nejvíce odpovídá skutečnému obsahu interpretované právní normy.
#'''Extenzivní (rozšiřující)''' výklad způsobí, že dosah interpretované právní normy bude širší, než by tomu bylo při výkladu doslovném.
#'''Restriktivní (zužující)''' výklad naopak dosah právní normy zúží a ta tak bude dopadat na méně případů.
Rozšiřující i zužující výklad by měl být používán jen tehdy, bude-li to v souladu s účelem interpretované právní normy (využití teleologické metody výkladu) a jen úměrně konkrétní situaci, protože jinak by se interpetující subjekt mohl dostat do s právem rozporné situace. Problematickým druhem výkladu je také '''opravný výklad''', který totiž může vcelku jednoduše sklouznout k protizákonnému jednání, neboť vychází vychází z premisy, že zákonodárce se zmýlil a chtěl ve skutečnosti normovat jinak, než nakonec učinil. Takovou domněnku je tedy zapotřebí velmi dobře odůvodnit a proti jednoznačnému znění zákona už nelze jít vůbec.
== Literatura ==
{{Portál Právo}}
*{{Citace monografie
| příjmení = Knapp
| jméno = Viktor
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Teorie práva
| vydavatel = C. H. Beck
| místo = Praha
| rok = 1995
| isbn = 80-7179-028-1
| kapitola =
| strany = 167 a násl
| jazyk = česky
}}
*{{Citace monografie
| příjmení = Gerloch
| jméno = Aleš
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Teorie práva
| vydavatel = Aleš Čeněk
| místo = Plzeň
| rok = 2009
| isbn = 978-80-7380-233-2
| kapitola =
| strany = 139 a násl
| jazyk = česky
}}
*{{Citace monografie
| příjmení = Filip
| jméno = Jan
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Ústavní právo České republiky 1. Základní pojmy a instituty
| vydavatel = Masarykova univerzita
| místo = Brno
| rok = 2003
| isbn = 80-210-3254-5
| kapitola =
| strany = 307 a násl
| jazyk = česky
}}
[[Kategorie:Právní věda]]
| |||