Aššurbanipal: Porovnání verzí

'''Aššurbanipal''' ([[akkadština|akkadsky]]: ''Aššur-báni-apli'' - "Aššur vytvořil [dalšího] syna" nebo "Aššur stvořil dědice")<ref>Dictionary of the Ancient Near East, Editors Piotr Bienkowski and Alan Millard, p.36</ref> se narodil roku [[685 př. n. l.]] jako syn [[Asarhaddon]]a a byl posledním významným králem tzv. [[Novoasyrská říše|novoasyrského období]]. Vládl v letech [[669 př. n. l.|669]] - [[631 př. n. l.]], zemřel roku [[627 př. n. l.]].<ref>Tyto údaje jsou podle Seznamu asyrských králů, [http://www.aina.org/aol/kinglist Assyrian kinglist]</ref>. Je považován za velice vzdělanou osobnost, založil první systematicky organizovanou knihovnu na [[Blízký východ|Blízkém východě]], [[Královská Aššurbanipalova knihovna|Královskou Aššurbanipalovu knihovnu]], jejíž sbírky se částečně uchovaly dodnes.

Roku [[672 př. n. l.]], po smrti své manželky, král [[Asarhaddon]] přeorganizoval systém následnictví podle doporučení jeho matky. Využil k tomu podrobených [[Médie|médských]] náčelníků, které donutil k uzavření tzv. "vazalské dohody".<ref> Anglicky: Grayson, Kirk A. "Akkadian Treaties of Seventh Century B.C." Journal of Cuneiform Studies, Vol. 39, No. 2 (Autumn, 1987): pg.130 : ''“… Esarhaddon imposes oaths to respect the right to succession of his two sons upon various peoples: the Medes in the Vassal Treaties and probably the people of Sippar in Text 3.”''</ref>. V té se mimo jiné náčelníci pod přísahou zavázali garantovat (jménem svým i svých potomků) asyrský trůn pro Aššurbanipala a babylonský pro [[Šamaš-šum-ukin]]a, Aššurbanipalova staršího bratra; to vše pro případ, že by [[Asarhaddon]] zemřel v době, kdy by jeho synové byli příliš mladí pro případné boje o moc. Původně byl Asarhaddonovým následníkem jeho nejstarší syn Sin-idin-apla, který však v témže roce umírá. Monumentální [[stéla]] vztyčená o dva roky později v severozápadní provincii znázorňuje Asarhaddona (s výrazem velké úlevy na tváři) a oba jeho syny po jeho boku. Tyto portréty (nejstarší podobizny Aššurbanipala a jeho bratra) znázorňují oba s plnovousem - symbolem dospělosti.

I když byl mezi svými oblíbeným panovníkem, byl naopak mezi nepřátelskými národy znám pro svou extrémní krutost vůči poraženým vůdcům. Zachovalo se mnoho obrazů, ve kterých je jeho krutost dokonce zvýrazněna, dokazujíce jeho hrdost nad svými činy. Příkladem je několik uměleckých děl ukazujících Aššurbanipala jak připevňuje psí obojek (řetěz) s vodítkem skrz čelist poraženému králi a pak ho donutí žít ve psí boudě .<ref>D.D. Luckenbill, Ancient Records of Assyria and Babylonia II, p. 314</ref>.