Hugo I. z Vermandois: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Stránka Hugo z Vermandois přemístěna na stránku Hugo I. z Vermandois: číslování |
+info |
||
Řádek 16:
== Křížová výprava ==
Poté, co se roku [[1096]] donesly novinky o papežské výzvě z [[clermont]]ského [[koncil]]u osvobodit východní křesťany od útlaku nevěřících muslimů do [[Paříž]]e, začal král Filip s bratrem Hugem diskutovat nad možností účasti na výpravě. Ačkoliv se Filip neúčastnil, protože právě koncil v [[Clermont]]u jej pro cizoložství [[exkomunikace|exkomunikoval]], Hugo se z prestižních důvodů ke křížové výpravě přidal. Hugovi rytíři koncem srpna vyrazili z Francie, prošli Itálií, přičemž Hugo přibral do družiny nějaké přeživší z lidové křížové výpravy hraběte [[Emerich z Leisingenu|Emericha z Leisingenu]].<ref name="s40">{{Citace monografie | jméno=Antony | příjmení=Bridge | titul=Křížové výpravy |vydavatel=Academia | místo= Praha | rok=1995 |strany=40 | isbn=80-200-0512-9}}</ref> V Basi se nalodili s cílem přeplout [[Iónské moře]] do [[byzanc|byzantské]] [[Drač]]e. Cestou je však zastihla zimní bouře a Hugova loď ztroskotala na [[balkán]]ském pobřeží, kde jej bez zavazadel a promáčeného objevili vyslanci dračského místodržícího Jana Komnena.
[[File:Alexis Hugo.jpg|left|thumb|upright|Hugo z Vermandois skládá vazalský slib byzantskému císaři ''(středověká iluminace)'']]
Jan Komnenos se k Hugovi choval se vší úctou a když byl Hugo dopraven do Konstantinopole k císaři [[Alexios I. Komnenos|Alexiovi]], dostalo se mu stejného přivítání. Alexios Frankům {{#tag:ref|Jak říkal všem Evropanům latinského [[ritus|ritu]].|group="pozn."}} nedůvěřoval.
{{Citát|...Obával se jejich příchodu, protože znal jejich neodolatelné nadšení, jejich nestálou a vrtkavou povahu a rovněž všechno, co je vlastní keltskému temperamentu se všemi důsledky. Věděl, že stále obdivují s otevřenými ústy bohatství a že při prvé příležitosti bez skrupulí porušují své smlouvy...|[[Anna Komnéna]]<ref name="Křížové výpravy ve světle">{{Citace monografie | jméno = Věra| příjmení = Hrochová | odkaz na autora = Věra Hrochová | titul = Křížové výpravy ve světle soudobých kronik | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1982| jazyk = | strany = 43 | isbn = }}</ref>}}
[[File:Antiochie.jpg|thumb|upright|Boje u Antiochie ''(dobová iluminace)'']]
Císař Huga nechával sledovat, dokud mu neodpřisáhl přísahu [[léno|lenní]] věrnosti. Hugo se nakonec nechal přesvědčit a císaři
▲Jan Komnenos se k Hugovi choval se vší úctou a když byl Hugo dopraven do Konstantinopole k císaři [[Alexios I. Komnenos|Alexiovi]], dostalo se mu stejného přivítání. Alexios západním bojovníkům nedůvěřoval, potřeboval je však a proto Huga nechával sledovat dokud mu neodpřisáhl přísahu [[léno|lenní]] věrnosti. Alexios Frankům (jak říkal všem Evropanům latinského [[ritus|ritu]]) nedůvěřoval. Měl trpké zkušenosti nejen s lidovými křižáckými houfy vedenými [[Petr Poustevník|Petrem Poustevníkem]] a [[Gautier Sans-Avoir|Gautierem Sans-Avoir]], které drancovaly říši a obával se, čeho budou schopni ozbrojení rytíři. Navíc věděl, že křižáci nepřicházejí jako [[žoldnéř]]i do byzantské armády, ale mají v plánu dobýt si na východě svá vlastní území, což Alexiovi ani tolik nevadilo, pokud by Frankové byli ochotni vrátit císaři jeho dřívější území (míněna tím byla především [[Anatolie]]), na kterých se teď rozkládala panství seldžuckých Turků, a křižácká panství byla k Byzantské říši loajální.
▲Hugo se nakonec nechal přesvědčit a císaři věrnost odpřisáhl. Za to byl Alexiem bohatě obdarován. Když do Konstantinopole dorazili i ostatní evropští velmoži se svými vojsky, kteří Alexiovi rovněž přísahali, vydali se křižáci a Byzantinci společně dobýt [[Obléhání Nikaie|Nikaiu]], což se jim po sedmi týdnech podařilo. Hugo táhl s křižáky dále na východ, byl přítomen i u [[Obléhání Antiochie|dobytí Antiochie]]. Mezi křižáckými veliteli, zejména mezi [[Bohemund z Tarentu|Bohemundem z Tarentu]] a [[Raimond IV. z Toulouse|Raimondem z Toulouse]], se poté rozhořel spor o to, komu bude dobyté město patřit. Nakonec se křižáci dohodli, že spor vyřeší císař Alexios, ke kterému se následně vydal Hugo z Vermandois, aby ho informoval o křižáckém triumfu u Antiochie a požádal o posily.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | příjmení2 = Hroch | jméno2 = Miroslav | odkaz na autora2 = Miroslav Hroch | titul = Křižáci ve svaté zemi | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1996 | vydání = 2 | počet stran = 289 | isbn = 80-204-0621-2 | strany = 48}}</ref> Následně už se na východ ke křížové výpravě nevrátil a odjel zpět do [[Francie]].
Když se papež [[Paschalis II.]] dozvěděl, že Hugo nenaplnil pouť na osvobození [[Jeruzalém]]a, nechal ho exkomunikovat. Později se Hugo přidal ke [[křížová výprava (1101)|křížové výpravě roku 1101]], avšak při menší bitvě s Turky u Heraklea v září 1101 byl vážně zraněn a v říjnu zemřel v [[Tarsos|Tarsu]].
Řádek 57 ⟶ 61:
{{Portál Křížové výpravy}}
{{Portál Středověk}}
=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>
=== Reference ===
<references/>
| |||