Ludvík II. Hornobavorský: Porovnání verzí

}}'''Ludvík II. Hornobavorský''' zvaný Přísný,<ref name="VD23">{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 760 | isbn = 80-7185-433-6 | strany = 23 | poznámka = Dále jen ''Velké dějiny''}}</ref> [[němčina|něm.]] ''Ludwig der Strenge '' ([[13. dubna]] [[1229]] [[Heidelberg]] - [[1. února|1.]]/[[2. února]] [[1294]]{{nejisté datum|úmrtí}} Heidelberg)<ref name="genmittLudvík">[http://www.genealogie-mittelalter.de/wittelsbacher_oberbayern/ludwig_2_der_strenge_herzog_von_bayern_+_1294.html www.genealogie-mittelalter.de]</ref> byl [[Seznam bavorských vládců|bavorský vévoda]] a [[Seznam rýnských falckrabat|rýnský falckrabě]] z dynastie [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]]. Své přízvisko získal vévoda poté, co nechal stít pro podezření z nevěry svou první choť [[Marie Brabantská (1226–1256)|Marii Brabantskou]].<ref name="VD23">''Velké dějiny'', str. 23</ref> V počáteční fázi své vlády nad Bavorskem se opakovaně utkával v bojích se svýms českým sousedem, uzavírané mírové dohody neměly nikdy dlouhého trvání. Jako věrný [[Štaufové|štaufský]] spojenec se dostal do církevní klatby<ref name="HS21">{{Citace monografie | příjmení = Krieger | jméno = Karl-Friedrich | odkaz na autora = | titul = Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218-1291) do Fridricha III. (1415-1493) | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 21| isbn = 80-7203-453-7 | strany = 78-79 | poznámky = Dále jen ''Habsburkové ve středověku''}}</ref> a jako příbuzný a dědic [[Konradin]]a nepřipadal pro papeže v úvahu jako římský král.<ref name="HS22">''Habsburkové ve středověku'', str. 22</ref> Roku 1273 byl jedním z volitelů Rudolfa Habsburského římskýma stal se jeho dlouhodobým straníkem. Celý život trávil chronickými spory s mladším bratrem králemJindřichem.

Ludvík byl prvorozeným synem<ref name = "genmittOta">[http://www.genealogie-mittelalter.de/wittelsbacher_pfalzgrafen_herzoege/otto_2_der_erlauchte_herzog_von_bayern_+_1253.html www.genealogie-mittelalter.de]</ref> bavorského vévody [[Ota II. Bavorský|Oty II.]] a Anežky z rodu [[Welfové|Welfů]]. Po otcově smrti roku 1253<ref name = "genmittOta"></ref> Ludvík společně se mladším bratrem [[Jindřich XIII. Bavorský|JIndřichemJindřichem]] zdědil Bavorsko. Roku 1255 se dohodl s bratrem o rozdělení země, získal tak Rýnskou Falc s hodností kurfiřta, horní část Bavor, Ingolstadt a purkrabství řezenské.<ref name="VD23">''Velké dějiny'', str. 23</ref> Roku 1257 se jinak nespolupracujícím bratrům<ref name="VD23">''Velké dějiny'', str. 23</ref> podařilo odrazit útok mladého [[seznam českých panovníků|českého krále]] [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]], který požadoval vydání dědictví po hrabatech z Bogenu a vrácení Sušicka, jenž drželi Wittelsbachové jako věnné území. Český král při této třetí česko-bavorské válce se svými vojenskými zkušenostmi zcela pohořel. {{#tag:ref|Řada bojovných českých a rakouských pánů po zříceni mostu u Mühldorfu odešla po vzdání se na volný odchod a v listopadu 1257 se v [[Kouba|Koubě]] domluvil mír a předalo výkupné. Wittelsbachové svá území udrželi.<ref name="VD78-80">''Velké dějiny'', str. 78-80</ref>|group="pozn."}}<ref name="VD78">''Velké dějiny'', str. 78</ref>

Právě český král se z původního nepřítele, který vytlačil Wittelsbachy z alpských zemí,<ref name="VD74">''Velké dějiny'', str. 74</ref> načas stal Ludvíkovým spojencem. Svůj podíl na tom měl Ludvíkův sňatek s Annou, dcerou Přemyslova straníka, hlohovského vévody Konráda. Přemysl se zavázal vyplatit Ludvíkovi místo nevěstina otce věno.<ref name="VD89">''Velké dějiny'', str. 89</ref> Mír mezi oběma zeměmi příliš dlouho nevydržel a již roku 1265 se začala chystat další válka.<ref name="VD106">''Velké dějiny'', str. 106</ref> Na území Bavorska šlase dvěvalila česká vojska ze severu a z jihu, ale i přes obrovský počet žoldnéřů Přemysl opět neuspěl a ustoupilbyl donucen k ústupu.<ref name="VD110">''Velké dějiny'', str. 110</ref> Poté došlo za nejasných okolností ke sjednání míru a zdá se, že český král přehodnotil svůj postoj vůči Bavorsku.<ref name="VD111">''Velké dějiny'', str. 111</ref> Roku 1271 je již Ludvík jmenován mezi českými spojenci, zatímco Jindřich se objevuje na straně uherského krále Štěpána.<ref name="VD137">''Velké dějiny'', str. 137</ref>

Ludvík po smrti římského krále [[Richard z Cornwallu|Richarda z Cornwallu]] odmítl uznat druhého nominálního krále [[Alfons X. Kastilský|Alfonse Kastilského]] a připojil se k arcibiskupovi Wernerovi.{{#tag:ref|Ludvík sám byl jedním z kandidátů, ale jako exkomunikovaný nepřipadalo v úvahu, že by jej podpořila papežská kurie. Zdiskreditoval se rozhodnou podporou svého synovce Konradina,<ref name="HS22">''Habsburkové ve středověku'', str. 22</ref> který vyrůstal na jeho dvoře.<ref name="VD59">''Velké dějiny'', str. 59</ref>|group="pozn."}} Jako vhodného kandidáta si tito stoupenci nové jednotné volby vyhlédli švábského hraběte [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa Habsburského]].<ref name="VD145">''Velké dějiny'', str. 145</ref> 11. září Ludvík společně se třemi duchovními kurfiřty zvolil Rudolfa Habsburského římským králem. O měsíc později slavil sňatek s Rudolfovou dcerou [[Matylda Habsburská|Matyldou]].<ref name="genmittLudvík"></ref> Tou dobou byl již jeho mladší bratr Jindřich usmířen s Přemyslem Otakarem, oba vládci se shodli na míru a vyřešení sporných územních otázek, čímž se posílilaposílily bratrskáchronické rivalitaspory mezi Ludvíkem a Jindřichem.<ref name="VD147">''Velké dějiny'', str. 147</ref> TrvaléTrvalá nepřátelstvíanimozita<ref name="VD159">''Velké dějiny'', s. 159</ref> mezi bratry bylobyla částečně uzavřenozažehnána mírovou smlouvou 2. února 1276, která vznikla na základě zprostředkování krále Rudolfa.<ref name="VD160">''Velké dějiny'', s. 160</ref>

V říjnu 1276 se Ludvík podílel na Rudolfově tažení do Rakous a zabral město [[Klosterneuburg]].<ref name="VD166">''Velké dějiny'', s. 166</ref> O měsíc později byl na dunajském ostrůvku Kamberk jedním z účastníků<ref name="VD168">''Velké dějiny'', s. 168</ref> rozhodčího řízení mezi Rudolfem Habsburským a Přemyslem Otakarem, které vyústilo v arbitrážní smlouvu, v níž Přemysl ztratil alpské země a Chebsko.