Opozice (politika): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
menší celkové rozšíření, některé reference, odstranění šablony překladu a pahýlu, kat., literatura |
||
Řádek 9:
Do pojmu institucionální opozice spadají hlavně politické strany. Pokud jsou zastoupeni v [[parlament]]u, označují se za parlamentní opozici, v opačném případě se mluví o mimoparlamentní opozici.
== Historie institucionalizované opozice ==▼
První organizovanou a historicky doloženou opozicí byli [[Starověký Řím|římští]] [[Tribun lidu|tribunové lidu]]. Narozdíl od dnešní opozice však tribunové neměli možnost nahradit vládu, mohli na ni pouze dohlížet a do jisté míry upravovat její rozhodnutí.▼
Ve [[středověk]]u měli panovníci často opozici v [[církev|církvi]] a jejích institucích. V [[18. století]] začala být opozice součástí státní moci a to prostřednictvím parlamentu, který měl možnost podílet se na některých vládních rozhodnutích. Později začala opozice existovat v podobě dvou navzájem si konkurujících složkách státní moci, např. mezi dvěma komorami parlamentu. V [[19. století]] začala institucionalizovaná opozice ve větším měřítku fungovat nezávisle na státní moci a to ve formě politických stran.▼
V posledních letech dochází podle některých politologů k možnému omezování moci opozice v členských zemích [[Evropská unie|Evropské unie]] ve prospěch unijních orgánů.▼
* '''poslanecké interpelace''' - umožňují členům parlamentu pokládat otázky [[ministr|ministrům]] a [[Předseda vlády|předsedovi vlády]] ▼
* '''parlamentní vyšetřovací komise''' - slouží k vyšetřování případných vládních [[aféra|afér]]▼
* '''votum nedůvěry''' - umožňuje opozici pomocí hlasování v parlamentu vyslovit vládě nedůvěru▼
Důležitou roli pro opozici v demokratické společnosti může také hrát [[Ústavní soud]], na který se politické strany mohou obracet v případě podezření na neústavnost některého vládou schváleného zákona.▼
== Politická opozice podle Roberta Dahla ==▼
▲Nejvýznamnějším teoretikem zabývajícím se politickou opozicí je americký politolog [[Robert Dahl]].<ref name="Kubát">{{Citace monografie
| příjmení = Kubát
| jméno = Michal
Řádek 35 ⟶ 20:
| poznámky = [dále jen Kubát]
| isbn = 978-80-7363-285-4
}}</ref><ref name="Novák">{{Citace monografie
}}</ref> V roce 1966 představil stále uznávanou práci ''Political Oppositions in Western Democracies'', ve které popsal příklady politické opozice. Podle této práce existuje šest hledisek pro rozlišení těchto příkladů:▼
| příjmení = Novák
| jméno = Miroslav
| rok = 1997
| titul = Systémy politických stran
| vydavatel = Sociologické nakladatelství
| místo = Praha
| počet stran = 275
| stránky = 225
| poznámky = [dále jen Novák]
| isbn = 80-85850-22-2
}}</ref>
▲== Historie institucionalizované opozice ==
▲První oficiální, organizovanou a historicky doloženou opozicí byli [[Starověký Řím|římští]] [[Tribun lidu|tribunové lidu]]. Narozdíl od dnešní opozice však tribunové neměli možnost nahradit vládu, mohli na ni pouze dohlížet a do jisté míry upravovat její rozhodnutí. V době, kdy bylo umožněn vrstvě kterou hájili plebejům vstup do vyšších funkcí, začala jejich opoziční role ztrácet význam.<ref>Kubát, str. 43-44.</ref>
▲Ve [[středověk]]u měli panovníci často opozici v [[církev|církvi]] a jejích institucích. V [[18. století]] začala být opozice součástí státní moci a to prostřednictvím parlamentu, který měl možnost podílet se na některých vládních rozhodnutích. Později začala opozice existovat v podobě dvou navzájem si konkurujících složkách státní moci, např. mezi dvěma komorami parlamentu. Podnět k tomu dala i vláda [[Jakobíni|jakobínů]] v [[Národní konvent|Konventu]], kteří zde za [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] soustředili velkou část moci do svých rukou. V [[19. století]] začala institucionalizovaná opozice ve větším měřítku fungovat nezávisle na státní moci a to ve formě politických stran.<ref>Kubát, str. 43-44.</ref>
Pokud se vezmou lidské dějiny jako celek, tak existence pokojné a legální opozice příliš umožňována nebyla. V konkrétním příkladě stranické opozice byly vyjímkou zejména státy západní Evropy a [[Angličtina|anglicky]] mluvícího světa. Situace se změnila až s rozšířením demokracie do zemí jižní Evropy v 70. letech, [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]] v letech 80. a s pádem [[Komunismus|komunismu]] ve střední a východní Evropě po roce [[1989]].<ref>Novák, str. 223.</ref>
▲V posledních letech dochází podle některých politologů k možnému omezování moci opozice v členských zemích [[Evropská unie|Evropské unie]] ve prospěch unijních orgánů. V některých současných demokratických zemích ztrácí vládní oponenti svou pozici i v důsledku omezování moci parlamentu ve prospěch vlády. Parlament je totiž často místo, kde je opozice nejaktivnější.<ref>Kubát, str. 48-50.</ref>
== Funkce a nástroje politické opozice ==
V demokratické společnosti je základní funkcí opozice oponovat vládě a případně nastoupit na její místo. V nedemokratickém státě je hlavním cílem opozice bojovat proti vládnímu režimu a nahradit jej jiným.
Mezi ostatní důležité funkce v demokracii patří kontrola vlády, která se odehrává hlavně v parlamentu. Dále se od opozice očekává kritika státní moci, jež by ale vůči ní měla nabízet alternativu. Opozice by také měla hájit tu část společnosti, která nemá možnost v politickém životě prosadit své zájmy nebo se jenom cítí být z politického života vytlačena. Tato činnost opozice pomáhá v některých případech do politického systému začleňovat nespokojené jedince a zabraňuje tak jejich případnému [[Radikalismus|radikalismu]]. S tím by měla souviset možnost lidí vyslovit se prostřednictvím opozice i přímo proti vládě, což opět pomůže v některých případech např. od odvrácení případných násilných nepokojů.<ref name="Kubát54">Kubát, str. 52-54.</ref>
Velká část politologů klade velký důraz na umírněnost opozice v demokracii. Například [[Raymond Aron]] ve své knize zhruba uvádí, že politický soupeř by neměl být vnímán jako válečný nepřítel a cílem opozice by neměla být destrukce vlády. Politika totiž většinou není bojem mezi dobrem a zlem a neměla by být chápána v morálních kategoriích.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Aron
| jméno = Raymond
| rok = 2005
| titul = Widz i Uczestnik
| vydavatel = Czytelnik
| místo = Varšava
| počet stran = 346
| stránky = 13-14
| poznámky = [dále jen Aron]
| isbn = 83-07-02277-0
}}</ref> Tato snaha o umírněnost ale vždy není funkční, záleží na jakých pravidlech se politici v dané zemi dohodnou.<ref name="Kubát54"></ref>
Nástroje politické opozice jsou následující:
▲* '''poslanecké interpelace''' - umožňují členům parlamentu pokládat otázky [[ministr|ministrům]] a [[Předseda vlády|předsedovi vlády]]
▲* '''parlamentní vyšetřovací komise''' - slouží k vyšetřování případných vládních [[aféra|afér]]
▲* '''votum nedůvěry''' - umožňuje opozici pomocí hlasování v parlamentu vyslovit vládě nedůvěru
▲Důležitou roli pro opozici v demokratické společnosti může také hrát [[Ústavní soud]], na který se politické strany mohou obracet v případě podezření na neústavnost některého vládou schváleného zákona.
▲== Politická opozice podle Roberta Dahla ==
▲
* '''organizační soudržnost a koncentrace politické opozice'''
* '''soutěživost politické opozice'''
Řádek 67 ⟶ 99:
* proměnlivá strategie - v případech, který souvisí s předchozí strategií, kdy je moc ve státě rozdělena na mnoho úrovních a mezi mnoho jednotlivců.
Ve zvláštních situacích může dojít ke strategii, v rámci které se politické strany sjednotí a to z důvodu buď vnitřního či vnějšího státního ohrožení. Obrácenou strategii používají strany s [[Revoluce|revolučními]] cíly. Tyto strany chtějí stát zničit a nebo změnit [[Ústava|ústavní]] zvyklosti, na kterých je stát postaven. Příkladem mohou být [[Nacismus|nacisté]] v [[Německo|Německu]].<ref>Kubát, str. 55-62.</ref>
== Antisystémová politická opozice ==
Řádek 74 ⟶ 106:
== Konkrétní příklady opozice ==
=== Opozice v České republice ===
V České republice je opozice zákonodárným způsobem nepřímo podpořena článkem 6 [[Ústava České republiky|Ústavy]], který říká: „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin." Financování opozice je oproti financování vládních stran výhodnější v [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|dolní sněmovně]] [[Parlament České republiky|Parlamentu
Pokud použijeme kritéria, podle kterých definuje opozici politilog Robert Dahl můžeme obecně říci, že česká opozice je tvořena větším počtem politických stran, které se v některých případech stále ještě vyvíjejí, je tedy ''méně soudržná a koncentrovaná''. V parlamentu a ve volbách spolu politici ''spolupracují a zároveň soutěží'', nutí je k tomu poměrný volební systém, v rámci kterého uzavírají různé koalice. Podle dalšího Dahlova hlediska je ''místem setkání mezi vládou a politickou opozicí parlament''. Právě tam se (během často dlouhých jednání) rozhoduje, kdo sestaví vládu a kdo jí bude v budoucnosti oponovat. Čtvrté kritérium amerického politologa v případě České republiky znamená, že opozice je ''dobře rozlišitelná'', je tedy jasné které strany jsou vládní a které opoziční. Vyjímkou v tomto případě bylo v českém státě období, kdy zde platila tzv. [[opoziční smlouva]], podepsaná zástupci [[ODS]] a [[ČSSD]]. Za páté, ''cílem opozice je změna členů vlády a některých prvků její politiky'', pouze někdy se jí jedná o změnu sociálně ekonomické struktury společnosti, snaha o změnu podstaty politického uspořádání je v případě české opozice spíše výjmečná. A nakonec strategií českých opozičních stran je hlavně ''parlamentní vyjednávání'', které rozhodne o jejich budoucnosti.
Řádek 110 ⟶ 142:
Opozice obecně má ve Velké Británii několik práv a výsad. Její vůdce má nárok na plat a jsou mu hrazeny provozní výdaje jeho kanceláře. Stát také částečně financuje opozici ze svého rozpočtu a dále mají největší opoziční strany v dolní sněmovně parlamentu nárok na tzv. „opoziční dny". Těchto „opozičních dnů" je celkem dvacet a během nich jsou v parlamentu přednostně projednávány návrhy předložené opozičními stranami. Sedmnáct dnů je vyhrazeno největší opoziční straně a zbylé tři jsou určeny pro druhou největší stranu v opozici.
Opozice má také právo v parlamentu každý měsíc pokládat dotazy členům vládního kabinetu a jednou týdně jeho předsedovi. V rámci těchto interpelací se střídají opoziční a vládní poslanci. Důležití mluvčí opozice při této příležitosti mohou položit více než jednu otázku.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
{{Portál Politika}}▼
| odkaz na autora =
| titul = Her Majesty’s Opposition - článek o opozici na oficiálních stránkách britského parlamentu
| url = http://www.parliament.uk/documents/commons/lib/research/briefings/snpc-03910.pdf
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2010-9-9
| vydavatel =
}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
▲| jazyk =de
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Kubát | jméno = Michal | odkaz na autora = Michal Kubát | titul = Politická opozice v teorii a středoevropské praxi | vydavatel = Dokořán | místo = Praha | rok = 2010 | isbn = 978-80-7363-285-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Novák| jméno = Miroslav | odkaz na autora = Miroslav Novák | titul = Systémy politických stran | vydavatel = Sociologické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1997 | isbn = 80-85850-22-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Dahl | jméno = Robert | rok = 1968 | titul = Political Oppositions in Western Democracies | vydavatel = Yale University Press | místo = New Haven a Londýn}}
* {{Citace monografie | příjmení = Klíma | jméno = Michal | rok = 2001 | titul = Kvalita demokracie v České republice a volební inženýrství | vydavatel = Radix | místo = Praha}}
Řádek 149 ⟶ 182:
}}
▲{{Portál Politika}}
=== Externí odkazy ===
*[http://www.parliament.uk/documents/commons/lib/research/briefings/snpc-03910.pdf Her Majesty´s Opposition - článek o opozici na oficiálních stránkách britského parlamentu] (anglicky)
Řádek 157 ⟶ 191:
[[Kategorie:Politika]]
[[Kategorie:Politologie]]
[[ar:معارضة]]
| |||