Opozice (politika): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
|||
Řádek 76:
V České republice je opozice zákonodárným způsobem nepřímo podpořena článkem 6 [[Ústava České republiky|Ústavy]], který říká: „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin." Financování opozice je oproti financování vládních stran výhodnější v dolní sněmovně Parlamentu ČR. Tam, na základě § 7 odst. 4 jejího jednacího řádu mají poslanecké kluby „nevládních politických stran" nárok na příspěvek násobený koeficientem 1,3.
Pokud použijeme kritéria,
Určitou zvláštností ve vývoji opozice v České republice byla tzv. opoziční smlouva. Opoziční smlouva je běžně užívaný název pro ''Smlouvu o stabilním politickém prostředí v České republice'' z července [[1998]]. Jednalo se o dohodu uzavřenou mezi ČSSD a ODS po předčasných [[Parlamentní volby v Česku 1998|parlamentních volbách]] v tom samém roce. Touto smlouvou se ODS zavázala tolerovat menšinovou vládu ČSSD po celou dobu jejího působení v letech 1998-2002. Mnozí politologové ji ale označovali v podstatě za smlouvu koaliční. Byl to například [[Michal Klíma]], který o ní hovořil jako o „skryté tiché velké koalici". Podle politologa [[Miroslav Novák (politolog)|Miroslava Nováka]] opoziční smlouva ještě neznamenala koalici těchto dvou stran, ale toleranční patent, který na ni roku [[2000]] navazoval, již vznik „skutečné parlamentní koalice" umožnil.
|