Opozice (politika): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Tom120 (diskuse | příspěvky)
m typo
Řádek 76:
V České republice je opozice zákonodárným způsobem nepřímo podpořena článkem 6 [[Ústava České republiky|Ústavy]], který říká: „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin." Financování opozice je oproti financování vládních stran výhodnější v dolní sněmovně Parlamentu ČR. Tam, na základě § 7 odst. 4 jejího jednacího řádu mají poslanecké kluby „nevládních politických stran" nárok na příspěvek násobený koeficientem 1,3.
 
Pokud použijeme kritéria, úpodlepodle kterých definuje opozici politilog Robert Dahl můžeme obecně říci, že česká opozice je tvořena větším počtem politických stran, které se v některých případech stále ještě vyvíjejí, je tedy ''méně soudržná a koncentrovaná''. V parlamentu a ve volbách spolu politici ''spolupracují a zároveň soutěží'', nutí je k tomu poměrný volební systém, v rámci kterého uzavírají různé koalice. Podle dalšího Dahlova hlediska je ''místem setkání mezi vládou a politickou opozicí parlament''. Právě tam se (během často dlouhých jednání) rozhoduje, kdo sestaví vládu a kdo jí bude v budoucnosti oponovat. Čtvrté kritérium amerického politologa v případě České republiky znamená, že opozice je ''dobře rozlišitelná'', je tedy jasné které strany jsou vládní a které opoziční. Vyjímkou v tomto případě bylo v českém státě období, kdy zde platila tzv. [[opoziční smlouva]], podepsaná zástupci [[ODS]] a [[ČSSD]]. Za páté, ''cílem opozice je změna členů vlády a některých prvků její politiky'', pouze někdy se jí jedná o změnu sociálně ekonomické struktury společnosti, snaha o změnu podstaty politického uspořádání je v případě české opozice spíše výjmečná. A nakonec strategií českých opozičních stran je hlavně ''parlamentní vyjednávání'', které rozhodne o jejich budoucnosti.
 
Určitou zvláštností ve vývoji opozice v České republice byla tzv. opoziční smlouva. Opoziční smlouva je běžně užívaný název pro ''Smlouvu o stabilním politickém prostředí v České republice'' z července [[1998]]. Jednalo se o dohodu uzavřenou mezi ČSSD a ODS po předčasných [[Parlamentní volby v Česku 1998|parlamentních volbách]] v tom samém roce. Touto smlouvou se ODS zavázala tolerovat menšinovou vládu ČSSD po celou dobu jejího působení v letech 1998-2002. Mnozí politologové ji ale označovali v podstatě za smlouvu koaliční. Byl to například [[Michal Klíma]], který o ní hovořil jako o „skryté tiché velké koalici". Podle politologa [[Miroslav Novák (politolog)|Miroslava Nováka]] opoziční smlouva ještě neznamenala koalici těchto dvou stran, ale toleranční patent, který na ni roku [[2000]] navazoval, již vznik „skutečné parlamentní koalice" umožnil.