Historický vývoj češtiny: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele „83.208.224.43“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Aktron“ |
|||
Řádek 31:
=== Čeština 14. století ===
Ve [[14. století]] začíná čeština pronikat do různých literárních žánrů, na konci století již existují i úřední listiny psané česky. V písmu se uplatňuje spřežkový pravopis. Zpočátku se jedná o tzv. '''starší spřežkový pravopis''': ''ch = ch, chz = č, cz = c, g = j, rs, rʃ, rz = ř, s, ʃ = ž, ʃʃ = š, w = v, v = u, zz = s, z = z, ie, ye = ě'', grafémy ''i'' a ''y'' jsou zaměnitelné. Délka vokálů se zpravidla neoznačuje, zřídka se vyjadřuje zdvojením. Závazný předpis neexistoval, proto nebyl tento systém aplikován vždy přesně.
Nastala změna ''’u > i'' (''kl’úč > klíč'') a ''’o > ě'' (''koňóm > koniem''). Završila se tzv. '''hlavní historická depalatalizace''', započatá ve 13. století. Palatalizované (změkčené) konsonaty buď splynuly se svými tvrdými protějšky, nebo se staly [[palatální souhláska|palatálními]] (ď, ť, ň). Depalatalizace se zatím ještě netýkala měkkého a tvrdého ''l'', které splynuly v jediné střední ''l'' až na přelomu 14. a [[15. století]]. V souvislosti s tím došlo k zániku fonému ''ě'' [ʲe]. Krátké ''ě'' se buď změnilo v ''e'', nebo se před labiálami ve výslovnosti rozložilo na ''j + e'' (''pěna'' [pjena]). Dlouhé ''ě'' se [[dvojhláska|diftongizovalo]] na ''ie'' (''chtieti, čieše, piesek''). Současně s tím se dlouhé ''ó'' změnilo na diftong ''uo'' (''sól > suol'').
| |||