Karel Teodor Bavorský (1839–1909): Porovnání verzí

Početná rodina pobývala nejčastěji v paláci na Ludwigstrasse v [[Mnichov]]ě, kde vévoda nechal zbudovat [[cirkus]] či kavárnu ve francouzském stylu,<ref>Bestenreinerová, s. 13</ref>, nebo na venkovském sídle [[Zámek Possenhofen|Possenhofen]] u [[Starnberské jezero|Starnberského jezera]]. Na vzdělání a výchovu dohlížela pouze matka, která se snažila dětem zajistit dobré učitele. Učením se ale děti zabývaly především v paláci, kdežto v Possenhofenu měly více volnosti. Hrály si na loukách i v zahradách, v lese pozorovaly zvířata, [[Plavání|plavaly]] v jezeře<ref group="pozn.">Když bylo Gackelovi pět let, málem se kvůli nepozornosti služebné utopil. Proto se otec rozhodl, že děti naučí plavat.</ref> nebo [[Jezdectví|jezdily na koních]]. Otec kladl důraz především na fyzickou zdatnost svých potomků a znalosti z lavice považoval za málo důležité.

Zde nejprve sloužil čtyři týdny jako řadový [[voják]] a pak osm týdnů jako [[kaprál]]. Po povýšení na [[důstojník]]a se začal seznamovat s válečnickým uměním, studoval [[Vojenská taktika|taktiku]] a [[Vojenská strategie|strategie]]. V roce [[1860]] mu císař František Josef I. udělil [[Řád zlatého rouna]]. Po dosažení hodnosti [[rytmistr]]a byl převelen k jezdectvu a později se stal velitelem první [[Eskadra|eskadry]] prvního pluku lehké kavalerie. Po účasti ve [[Prusko-rakouská válka|''válce o Itálii'']] se armádní kariéry vzdal.<ref name="Bestenreinerová50">Bestenreinerová, s. 50</ref>

V roce [[1864]] se Karel Teodor vypravil na saský královský dvůr, aby se tam se svou sestřenicí zasnoubil. Svatba se konala [[11. únor]]a [[1865]] v [[Drážďany|Drážďanech]]<ref name = "Bestenreinerova"/> a ještě téhož roku se mladým manželům narodila první dcera [[Amélie Bavorská|Amélie]]. [[Těhotenství]] a [[porod]] však Žofii příliš vyčerpal, měla dýchací potíže a trpěla návaly únavy. Zdravotní stav milované ženy Karla Teodora velmi zneklidňoval, ale začas se Žofii přeci jen vedlo lépe a on mohl doufat v lepší zítřky. Bohužel ne nadlouho, protože [[10. březen|10. března]] [[1867]] se stal vdovcem. Žofie podlehla silné [[Chřipka|chřipce]].<ref>Bestenreinerová, s. 50<name="Bestenreinerová50"/ref>

Celá rodina se snažila, aby mladého muže vrátila zpět do života. Sestry Marie a Alžběta jej zvaly k sobě, otec mu předal správu vévodského majetku<ref name="Größingová76">Größingová, s. 76</ref> a král [[Ludvík II. Bavorský|Ludvík II.]] jej rozptyloval státními problémy.<ref group="pozn.">Po morganatickém sňatku staršího bratra [[Ludvík Bavorský|Ludvíka]] se Karel Teodor v roce [[1859]] stal příští hlavou rodiny a jako takovému mu náleželo místo v říšské radě. Král [[Ludvík II. Bavorský|Ludvík II.]] často využíval služeb svého přímého „bratrance“, ačkoliv ne vždy se Karlu Teodorovi podařilo králi vymluvit jeho nereálné plány.</ref>

Z Gackelova rozhodnutí sice nebyla rodina nijak nadšena, protože pro příslušníka šlechty a švagra rakouského císaře se nehodí obyčejné [[Měšťanstvo|měšťanské]] povolání. Ale vzhledem k tomu, že František Josef I. překvapivě projevil pochopení<ref>Größingová, s. 76<name="Größingová76"/ref> pro švagrovo rozhodnutí, mohl Karel Teodor započít svá studia na [[Univerzita Ludvíka Maximiliána|Univerzitě Ludvíka Maxmiliána]] v Mnichově. Zpočátku zde byl spolužáky i profesory přijímán jako znuděný mladík, který si potřebuje ukrátit čas. Gackelova píle, svědomitost a cílevědomost je však záhy přiměla k přehodnocení tohoto názoru. Příslušnost ke šlechtickým kruhům ale také poskytovala výhodu, protože jeho postavení mu zajišťovalo snazší přístup k vědeckým kapacitám v oboru. Dne [[1. srpen|1. srpna]] [[1872]] byl slavnostně [[Promoce|promován]] [[Doktor medicíny|doktorem medicíny]].<ref>Größingová, s. 77</ref>

Neúnavně pracoval v mnichovské nemocnici a spolu s doktorem Mayerem objížděl venkovské pacienty. Dále se také věnoval výzkumné činnosti, u příležitosti padesáté konference německých přírodovědců a lékařů uveřejnil svou studii s názvem ''Výzkum hromadění bílých krvinek v mozkové kůře''.<ref name="Größingová82">Größingová, s. 82</ref>

Karel Teodor se z přemíry práce zhroutil a objevilo se u něj chrlení krve, proto byli povoláni profesoři von Ziemssen a Bauer. Ti vévodovi doporučili, pokud chce přežít rok, pobyt v teplejším klimatu. Po měsíci a půl v [[Nervi]] nabyl vévoda dojmu, že pro své zdraví učinil maximum a vrhl se spolu s profesorem Buhlem opět do výzkumu. V té době se do Bavorska přestěhoval vynikající litevský [[Interna|internista]] dr. Max Gotthard von Cube a Karel Teodor si nemohl nechat ujít skvělou příležitost k rozšíření svých znalostí. Známost však nepřinesla pouze kolegiální přátelství ale také zdrcující [[Diagnóza (medicína)|diagnózu]]. Po vyšetření došel doktor Cube k závěru, že Karel Teodor trpí [[Katar (onemocnění)|katarálním]] onemocněním spojeným s [[Horečka|horečkou]] a [[Vykašlávání krve|vykašláváním krve]].<ref>Größingová, s. 82<name="Größingová82"/ref> Cubeho vážné zjištění přimělo vévodu, aby se s rodinou přestěhoval do vily ''Madonna'' v [[Menton]]u.

Na Ivanovovo doporučení navštívil v roce [[1879]] univerzitu v [[Curych]]u, aby se zde učil u prof. Hornera. Po návratu do Mnichova složil odbornou atestaci z oftalmologie a svými rozsáhlými znalostmi si vysloužil uznání prof. [[August von Rothmund|Rothmunda]]. I po složení zkoušky vyhledával oční specialisty, aby si rozšířil své znalosti. Ve Vídni, kam zavítal na pozvání Sisi, vyhledal [[Ferdinand von Arlt|Ferdinanda von Arlta]], což byl oftalmolog mezinárodního věhlasu. Docházel také na přednášky [[Eduard Jäger von Jaxtthal|Eduarda von Jägera]], který zastával odlišné názory než Artl.<ref name="Größingová85">Größingová, s. 85</ref>

Vévodova neustálá činnost a rozsáhlé znalosti vzbuzovaly u ostatních kolegů úctu, proto jej pod záštitou profesora Jägera navrhli jako kandidáta na členství v lékařském kolegii. Dne [[31. ledna]] [[1881]] byl Karel Teodor spolu s profesory [[Josef Hyrtl|Hyrtlem]] a [[Rudolf Virchow|Virchowem]] jmenován čestným členem lékařského kolegia. V oslavném projevu mimo jiné zaznělo: {{citát|Láska k vědě a výzkumu z něj učinila doktora, láska k trpícímu lidstvu oddaného lékaře.|<ref>Größingová, s. 85<name="Größingová85"/ref>|100}}

Karel Teodor pracoval na oční klinice v Mnichově, ale jeho snem byla vlastní klinika u Tegernského jezera. Tu nechal postavit na vlastní náklady za přispění švagra Františka Josefa I.,<ref>Größingová, s. 85<name="Größingová85"/ref> protože místní úřady nebyly schopné ani ochotné náročný projekt financovat. Slavnostní otevření nové kliniky proběhlo na podzim roku [[1888]].<ref>Größingová, s. 99</ref>

Vzhledem ke svému zdraví pobýval často na jihu, ale ani zde si neodpočinul. Najal vilu v [[Obermais]]u u [[Merano|Merana]] a společně s dr. Rocheltem v ní provozoval praxi.<ref>Größingová, s. 86</ref> Otevřel také malou kliniku na Giselstraße v Mnichově, z níž za přispění [[mecenáš]]e hraběte Marogny v roce [[1896]] vznikla velká oční klinika v Nymphenburgstraße. Za jeho nepřítomnosti jí vedl ve vévodově duchu [[Dvorní rada|dvorní rada]] dr. [[Jindřich Zenker|Zenker]].<ref name="Größingová91">Größingová, s. 91</ref> Klinika dnes na vévodovu počest nese jeho jméno.

Vévodovy lékařské úspěchy nebyly známé pouze v [[Evropa|Evropě]], ale také v [[Afrika|Africe]]. Marie Josefa se od pacienta nakazila vážnou infekční chorobou a protože se její stav nelepšil, rozhodl se Karel Teodor změnit prostředí. Se ženou, dcerou a jejím snoubencem hrabětem Törringem navštívili [[Alžír]] a [[Tunis]], kde vévodu prosilo o pomoc mnoho nových pacientů. Při výletu do pouště se mu pak přišli poklonit a vyjádřit tak svou úctu členové kmene [[Tuaregové|Tuaregů]].<ref>Größingová, s. 91<name="Größingová91"/ref>