Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 226 bajtů, před 8 lety
m
links
'''Ladislav Karoušek''' ([[17. září]] [[1926]] [[Turnov]] – [[22. března]] [[1991]] [[Praha]]) byl český výtvarník.
 
Vystudoval odbornou školu šperkařskou v Turnově, obor rytí drahokamů a skla. V Praze studoval na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění]] u profesorů [[Vladimír Silovský|Silovského]] a [[Miloslav Holý|Holého]]. V jeho Tvorbě se od počátku 60. let objevuje inspirace [[Český ráj|Českým rájem]] kolem [[Jizera|Jizery]] a podhůřím [[Jizerské hory|Jizerských hor]] v okolí [[Jablonec nad Nisou|Jablonce na Nisou]].
Z počátku převažuje v jeho tvorbě realismus s prvky abstrakce, ze kterého se postupem času formuje zcela abstraktní ztvárnění krajiny. V Karouškových obrazech jsou pocity z přírody, z jejích proměn během roku. Díky mistrovské práci s barvou lze z obrazů vnímat vůně, náladu...i přes chybějící konkrétní realistické prvky. Obraz ''Září'' je skvělou ukázkou. Je zcela abstraktní, ale vnímavý člověk z něj pozná záříjový den, s jeho vůněmi, barvami. ''Březen v lese'' – jedna z realistických prací...březnový těžký a mokrý sníh. Stromy, které se probouzejí a vítají jaro. Obraz ''Smutný idol'' je zástupcem figurální tvorby Ladislava Karouška, zde je kombinace abstrakce a realismu zcela zřejmá. Dalším figurálním dílem je ''Laděna''.
 
L. Karoušek byl členem skupiny M57, se kterou v roce 1959 poprvé vystavoval. První samostatnou výstavu měl v Praze v roce 1960. V roce 1965 byl na studijním pobytu na Cejlonu[[Cejlon]]u, kde tvořil a tato díla vystavil v Colombu a Mahanuwere, v roce 1966 pak v [[Městská knihovna v Praze|Městské knihovně v Praze]].
 
Realizoval mnoho výtvarných řešení v interiérech, například v roce 1967 výtvarně řešil a realizoval výzdobu vstupní haly Kulturního domu v experimentální obci Rovná na Sokolovsku. V roce 1977 dokončil výtvarnou výzdobu plaveckého bazénu v Písnici u Prahy.
 
Snažíme-li se alespoň ve stručnosti připomenout, co všechno Ladislava Karouška inspirovalo v jeho tvorbě, musíme se především zmínit o prostředí bohatém na přírodní krásy a historické památky, o tajuplných zákoutích přímo ideálních pro dětské a klukovské hry, o Kozákovu[[Kozákov]]u, strážné hoře Českého ráje, na niž se s tichým obdivem díval oknem turnovského bytu a do paměti ukládal její neustále se proměňující tvář, o Jizeře, staré cihelně a městském parku.
Je třeba zmínit se o rodinném prostředí a vzpomenout na lidi, kteří usměrňovali jeho záliby a chování víc osobním příkladem než poučováním, o lidech, kteří rádi muzicírovali nebo hráli divadlo (a umožnili i jemu záhy proniknout do fantazii rozněcujícího divadelního zákulisí), zajímali se o výtvarné umění a rozuměli mu.
V některých turnovských rodinách vídal ukázky z tvorby umělců Českého ráje, obrazy a grafické listy uměleckými kvalitami daleko přesahující rámec kraje.
Poměrně brzy poznal některé turnovské malíře osobně. Seznámil se s [[Karel Vik|Karlem Vikem]] i [[Karel Kinský|Karlem Kinským]], jehož kresby plné tichého půvabu se již počátkem čtyřicátých let snažil napodobit. V jeho rozhodování o celoživotní orientaci na výtvarné umění sehráli významnou úlohu i profesor turnovského gymnázia Jan Choura a především profesoři šperkařské školy Zděnek Juna, Vladimír Linka, Josef Durych a Karel Tuček.
 
== Externí odkazy ==