Ježíš Kristus: Porovnání verzí

Evangelia označují Ježíše jako „syna Josefova“,<ref>{{Citát bible|Lk|3|23}}; {{Citát bible|Lk|4|22}}.</ref>, „syna Josefova z Nazareta“<ref>{{Citát bible|Jn|1|45}}.</ref> a jako „syna Mariina“.<ref>{{Citát bible|Mk|6|3}}; {{Citát bible|Mt|13|55}}.</ref>. [[Svatý Josef|Josef]] byl tesařem a nedochovalo se o něm mnoho dalších spolehlivých údajů, je možné, že se nedožil Ježíšova veřejného působení. O Ježíšově matce [[Marie (matka Ježíšova)|Marii]] se evangelia a [[Skutky apoštolů]] zmiňují ještě na dalších místech a po smrti svého syna patřila k raně křesťanské obci v Jeruzalémě.<ref>{{Citát bible|Sk|1|14}}.</ref> Evangelia zmiňují také Ježíšovy bratry či bratrance Jakuba, Josefa, Šimona a Judu,,<ref>{{Citát bible|Mt|13|55}}.</ref>, avšak vzhledem k širšímu vymezení slova ἀδελφός (''adelfos'') nelze s jistotou určit, zda Ježíš nějaké sourozence měl.

Historická svědectví, která jsou k dispozici, neumožňují určit přesně datum Ježíšova narození a smrti. Podle [[evangelium podle Matouše|Matoušova evangelia]] se Ježíš narodil v [[Judea|judském]] městečku [[Betlém]]ě,<ref name="mt21">{{Citát bible|Mt|2|1}}.</ref> v čemž shledává naplnění [[starý zákon|starozákonního]] proroctví [[Kniha Micheáš|Micheášova]].<ref>{{Citát bible|Mich|5|1}}.</ref> Proto někteří historikové nepovažují tento údaj za zcela spolehlivý a domnívají se, že se může jednat o legendární údaj vytvořený na základě připodobnění Ježíše ke [[David (král Izraele)|králi Davidovi]], který pocházel právě z Betléma.<ref>Srov. též {{Citát bible|Mt|1|6}}; {{Citát bible|Lk|2|4}}.</ref>

Biblická datace Ježíšova narození není jednoznačná: Evangelium podle Matouše klade Ježíšovo narození před smrt [[Herodes Veliký|Heroda Velikého]], k níž došlo roku [[4 př. n. l.]],<ref>{{Citát bible|Mt|2|1}}.<name="mt21"/ref> zatímco Evangelium podle Lukáše je klade do souvislosti s římským sčítání lidu, které se událo za působení [[sýrie|syrského]] místodržitele [[Publius Sulpicius Quirinius|P. Sulpicia Quirinia]].<ref>{{Citát bible|Lk|2|2}}.</ref>. Doklady o censu hovoří o roce [[6|6 n. l.]], avšak je možné, že se nejednalo o první sčítání lidu za Quiriniova místodržitelství. Další indicii může představovat [[betlémská hvězda]],<ref>{{Citát bible|Mt|2|2}}.</ref> tedy neobvyklá [[konjunkce]] planet, jež bylo možné v [[Palestina|Palestině]] pozorovat roku [[7 př. n. l.]] Porovnáním údajů o vystoupení Ježíšova předchůdce ([[Jan Křtitel|Jana Křtitele]] v 15. roce vlády [[císař]]e [[Tiberius|Tiberia]], tedy roku 28 n.l.)<ref>{{Citát bible|Lk|3|1}}.</ref> a samotného Ježíše, jemuž tehdy bylo asi třicet let,<ref>{{Citát bible|Lk|3|23}}.</ref> vychází rok Ježíšova narození někdy kolem přelomu letopočtu. Většina historiků dnes klade Ježíšovo narození mezi roky 7 a 4 př. n. l.

Hlasatel pokání [[Jan Křtitel]], který působil v poušti poblíž řeky [[Jordán]]u (podle Bible) a [[křest|křtil]] zde kajícníky na znamení lítosti a odpuštění hříchů ,<ref>{{Citát bible|Mk|1|4||5}}.</ref>, je v Novém zákoně líčen a křesťanstvím chápán jako „předchůdce Páně“. Zda Ježíš sám patřil po nějakou dobu k jeho okruhu, není jisté; přes zjevné rozdíly mezi asketou Janem a Ježíšem přijímajícím pozvání na hostiny však sdíleli naléhavou, radikální etiku spojenou s vizemi blížícího se konce světa.<ref>{{Citát bible|Mt|3|7||12}}; {{Citát bible|Lk|3|7}}nn.</ref> Setkání obou mužů vyvrcholilo tím, že se Ježíš nechal od Jana pokřtít jako další kajícníci. O této události zpravují všechna čtyři kanonická evangelia a vykládají ji jako mesiášskou [[iniciace|iniciaci]] Ježíše: podle jejích líčení se při křtu ozval z nebe hlas a označil Ježíše za vyvoleného božího syna <ref>{{Citát bible|Mk|1|11}}.</ref>

Od počátku Ježíšova veřejného působení se kolem něho formoval okruh přívrženců. Vedle běžných posluchačů, kteří v počtu stovek až tisíců docházeli na Ježíšova kázání, když byl nablízku, a poskytovali mu podporu a pohostinství, se vyhranila skupina nejbližších [[Apoštol|učedníků]]. [[Evangelium podle Lukáše|Lukášovo evangelium]] zná širší okruh sedmdesáti či dvaasedmdesáti učedníků,<ref>{{Citát bible|Lk|10|1|24|}}</ref>, vyslaných Ježíšem jako hlasatelé božího království. Především však Ježíše následovalo na jeho cestách „Dvanáct“, skupina učedníků dnes často označovaná jako dvanáct [[apoštol]]ů, v čele s [[Petr (apoštol)|Šimonem Petrem]], [[Jan Evangelista|Janem]] a [[Jakub Větší|Jakubem Starším]].<ref>Evangelia a Skutky apoštolů uvádějí mírně odlišný seznam Ježíšových apoštolů.</ref> Podle biblického podání je Ježíš sám vybral a povolal, tedy vyzval je, aby opustili majetek, práci a rodinu (přinejmenším Petr byl ženat) a putovali s ním.

Podle všech evangelií bylo Ježíšovo tělo bezprostředně po smrti sňato z kříže, zabaleno do pláten a položeno do skalního [[hrob]]u, který patřil [[Josef z Arimatie|Josefu z Arimatie]].<ref>MARTINI, C. M. In: ''Civiltà cattolica'' 2910 (1971), 492-498.</ref> Přes rozdílnost vyprávění jednotlivých evangelií lze pak konstatovat, že některé ženy šly posléze navštívit Ježíšův hrob, ale jeho tělo tam již nenašly, a že [[církev]] od počátku tento prázdný hrob vysvětlovala Ježíšovým [[vzkříšení]]m.<ref name="mt281115">{{citát bible|Mt|28|11||15}}.</ref> Židovská [[sanhedrin|velerada]] vysvětlovala tuto skutečnost krádeží Ježíšova těla, kterou spáchali jeho učedníci, když římská hlídka u hrobu spala.<ref>{{citát bible|Mt|28|11||15}}.<name="mt281115"/ref>