Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele „89.235.19.209“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Zagothal
Řádek 7:
Na Moravě a v Čechách zůstal přes 22 let (v letech 1579–1598 pobýval údajně v Kroměříži<ref>http://www.kromeriz.cz/index.php?id=firma&fce=detail&i=340</ref>), naučil se dobře česky a získal i český [[inkolát]]. Díky podpoře nejprve olomouckého biskupa [[Stanislav II. Pavlovský|Stanislava Pavlovského]] a pak [[Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka|Jana Zbyňka Zajíce z Házmburka]] napsal řadu knih o genealogii a heraldice, ale také překládal polské básně a psal i vlastní, zejména náboženské. Byl přítelem známého polského alchymisty [[Michal Sendivoj ze Skorska|Michala Sendivoje]].<ref>[http://books.google.pl/books?id=7hHqfdluhRgC&pg=PA169&dq=paprocki+bartosz&lr=&hl=en&sig=LYQyNQqDC9rorB6Qlcz7Qju7Qnk#PPA169,M1 The Rosicrucian Enlightenment Revisited]</ref> Roku 1610 se vrátil do Polska, kde ve Lvově 27.&nbsp;prosince 1614 zemřel a je tam pohřben.
 
Historický význam jeho děl, zejména ''Zrcadla markrabství moravského'' (1593) a ''Diadochu'' (1602), obšírné kroniky moravskýchčeských knížat, králů, šlechty i měst, je značný i přes nekritičnost, kterou trpí. Jsou to díla dosud pozoruhodná nejen pro genealoga, ale zejména pro historika, který hledá prameny k moravskýmčeským a polským (také uherským a rakouským) dějinám v 2. polovici 16.&nbsp;století. Jeho básně nejsou bez významu ani pro vývoj básnické polské literatury.<ref>[http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/312033-paprocky Heslo z Ottova slovníku naučného]</ref>
 
== Bibliografie ==