Městské muzeum Žamberk: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m +link |
m linky |
||
Řádek 17:
</gallery>
[[20. září]] [[1911]] Byl zapsán první exponát a sbírky nově zřízeného muzea byly umístěny v budově radnice. Činnost muzea řídilo kuratorium. Předsedou byl jmenován [[Valdemar Mazura]], jednatelem okresní tajemník JUC. Miloslav Šíma a členy ředitel chlapeckých škol Václav Čihák, učitel Josef Dytrt a literátka [[Kateřina Thomová]]. Toto období bychom mohli nazvat obdobím prvního rozmachu s velmi intenzivním rozšiřováním sbírek. Prvním dobrovolným správcem muzea byl jmenován JUC. Miloslav Šíma, který spolupracoval s Osvětovou komorou.
1931 Péčí o sbírky byl pověřen Jiří Mazura.
Řádek 28:
12. září 1941 Vznikl spolek, který měl ve svém názvu jméno slavného rodáka - ''Muzejní spolek prof. dr. Eduarda Alberta''. Byly vypracovány stanovy a zaslány ke schválení Zemskému úřadu v Praze. Měl tehdy na 80 členů, mezi nimi i významné osobnosti z oblasti vědy a kultury. Členství přijal profesor Arnold Jirásek, MUDr. Bohuslav Albert ze Zlína, prof. J. Simon z H. Králové a spisovatel Dominik Filip z Prahy. Předsedou byl zvolen Valdemar Mazura a členy výboru byli – paní učitelka Marie Habrová, Antonie Mazurová, Čeněk Beran, František
Holý, [[Jaroslav
Zanedlouho po svém vzniku se Spolek prof. dr. [[Eduard Albert|Eduarda Alberta]] stal členem [[Národopisná společnost v Praze| Národopisné společnosti v Praze]] a [[Svaz českých muzeí | Svazu českých muzeí]].
Řádek 40:
1948 Ustává činnost muzejního spolku a správu přebírá MěstNV.
Počátek 60. let Sbírkové fondy byly obohaceny o konfiskáty z majetku [[Parishové|Parishů]] a o církevní památky rušených nebo chátrajících církevních objektů.
12. září 1965 Byla v roubené chalupě na okraji [[Žamberk]]a otevřena stálá expozice domku [[Prokop Diviš|Václava Prokopa Diviše]]. a vztyčena maketa zemněného bleskosvodu. Více než 35 let vykonávali V domku [[Prokop Diviš|Prokopa Diviše]] průvodcovské služby manželé Anna a Václav Stejskalovi.
1975 Byla dokončena [[Adaptace|adaptace]] budovy Kateřinského špitálu a vytvořena nová stálá [[Výstava|expozice]], na jejímž vzniku se podílel tým dobrovolných spolupracovníků. Spolu s Jiřím Mergancem se o instalaci zasloužili Marie Bakešová, Jiří Mazura, Marie Habrová, František a Vlasta Pírkovi. Cennými zkušenosti přispěla odborná pracovnice [[Náprstkovo muzeum
1975 -1993 Tematické výstavy externě zabezpečoval pro muzeum Jiří Merganc. Sbírky fotoarchivu postupně určoval Jiří Mazura. Jako správce sbírek pracovala paní Miroslava Habrová. Průvodcovské služby zabezpečovala Irma Kotyzová, později Hana Chvátilová a Eva Petříková.
Řádek 62:
1999 Byla otevřena expozice Život židovské komunity v Žamberku a o rok později expozice [[Eduard Albert]] ve službách života.
2002 Byly zpřístupněny expozice
vinárna a expozice I. a II. světové války.
Řádek 127:
K nejstarším souborům výtvarného umění patří 12 deskových obrazů Křížové cesty od neznámého autora, vznik je datován do roku 1680. Bohatě je zastoupen měšťanský portrét malířů Jana Umlaufa /1825 - 1916/ z Kyšperku, Jaromíra Čížka /1890 - 1916/ ze Žamberka , Josefa Ženíška /1855 - 1944/ z Prahy, Karla Josefa Novotného /1803 - ?/ z Opočna, Christopha Franka /1787 - 1822/ z Chebu a Antonína Volkmera /1813 - 1858/ z Orliček u Jablonného nad Orlicí. Ve sbírce jsou dále práce Karla Nejedlého /1873 -1927/ a [[Ludvík Vacátko|Ludvíka Vacátka]] /1873 - 1956/.
Významný celek dále vytvářejí krajinomalby a obrazy z Orlických hor od Karla Ledvinky, [[Jan Trampota|Jana Trampoty]], Vratislava Trampoty, [[Oldřich Hlavsa|Oldřicha Hlavsy]], Aloise Krčmáře, Kárla Hódra, Julie Krčmářové a Miloslava Holého. Podobu Žamberka zachycují litografie Martina Tejčka /1781 - 1841/, dále rytiny zhotovené podle předloh Jana Venuta /1743 -1830/ a kresby G. Opolzera.
Ve sbírce plastik bychom našli řadu hodnotných barokních plastik neznámých tvůrců, její jádro tvoří soubor dřevěných polychromovaných plastik v životní velikosti vytvořený pro Alliprandiho chrám Nanebevzetí Panny Marie v Neratově od H. Hennruha. Nejmladší plastiky tvoří práce ak. sochaře Františka Rouse ml., Josefa Kotyzy, [[Leoš Kubíček|Leoše Kubíčka]] a Gustava Rouse.
| |||