Kontrolní body buněčného cyklu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m lepší obrázek; stylistika |
m →Funkce: +čárka |
||
Řádek 8:
Průběh buněčného cyklu (podle Templa & Raffa, 1986) byl původně přirovnáván k hodinám. To by však znamenalo, že jednotlivé fáze nastávají v závislosti na jakýchsi vnitřních hodinách buňky, které řídí, jak dlouho bude daná fáze trvat. V dnešní době je buněčný cyklus naopak připodobňován spíše k dominovým kostkám, kde musí být každá fáze nejprve ukončena (pád dominové kostky), aby mohla buňka pokračovat do další (počátek pádu následující kostky). Kontrolní body jsou proto zprostředkovány kaskádami protein [[kináza|kináz]] a adaptorových proteinů, které hrají všechny důležitou roli při udržování celistvosti buněčného cyklu.
Určité kontrolní body zřejmě existují v každém okamžiku buněčného cyklu. Kontrolní bod, který hlídá poškození DNA, zůstává stále aktivní. Většina lidských buněk se nicméně na konci vývoje diferencuje a buněčný cyklus musí opustit. V pozdní G<sub>1</sub> fázi buňka prochází tzv. restrikčním bodem (RP, ''restriction point''); v tomto okamžiku buňky, které by se měly přestat dělit (tj. diferencované nebo poškozené) z buněčného cyklu vystupují a vstupují do G<sub>0</sub>. Jedny z mála buněk, které se i nadále nepřetržitě dělí jsou např. [[krvetvorba|hematopoetické]] [[kmenové buňky]] nebo endoteliální buňky střeva. Návrat do buněčného cyklu je tak možný pouze po úspěšném průchodu RP; ten je umožněn expresí proteinu [[cyklin D|cyklinu D]] indukovanou [[růstový faktor|růstovými faktory]]. Po dosažení dostatečné koncentrace cyklinu D dokáže buňka překonat bariéru pro výstup z G<sub>0</sub> a může dále pokračovat v buněčném cyklu.
Hlavními kontrolními body řídícími buněčný cyklus eukaryotických buněk jsou:
| |||