Fortuna: Porovnání verzí

Její jméno zřejmě bylo odvozeno od [[Vertumnus|Vertumna]], „toho, kdo otáčí rokem“, avšak můžeme najít ještě dřívější odkazy v [[Marcus Tullius Cicero|Ciceronově]] díle ''In Pisonem'', cca [[55 př. n. l.]] na takzvané kolo osudu (''Rota Fortuna'') symbolizující nekonečné změny v životě od prosperity až po katastrofu.

 

 

Fortuna nezmizela z podvědomí lidí s oslavou křesťanství ani ve středověku (viz kresba vlevo).

Všudepřítomné zobrazení kola osudu (Rota Fortuna) se objevuje po celý středověk a bylo také přímým odkazem druhé Boethiovy knihy ''Consolation''. Kolo se ztvárňuje v mnoha případech od malinkých miniatur v [[iluminace|iluminacích]] a rukopisech až po obrovská barevná skleněná okna v katedrálách, podobně jako například v [[Amiens]]. Dáma Fortuna je obvykle představována v nadživotní velikosti, aby se zdůraznila její důležitost. Kolo osudu má obvykle čtyři stupně života, se čtyřmi (nebo více) znázorněnými lidskými postavami. Vlevo je obvykle napsáno ''regnabo'' (měl bych vládnout), nahoře ''regno'' (vládnu) a postava má na hlavě královskou korunu, dále pak sestupně vpravo ''regnavi'' (vládl jsem) a ten nejníže vespod umístěný jedinec je označen ''sum sine regno'' (nemám žádné království). Fortuna jako žena kolem otáčí.

 

[[Soubor:CarminaBurana2.jpg|thumb|250px|Titulní list rukopisu ''Carmina burana'', souboru básní z 11.–13. století]]

Fortuna účinkovala v mnohých kulturních dílech středověku. V knize básní Guillauma de Lorrise a Jeana de Meuna ''Le Roman de la Rose'' („Román o růži“) Fortuna zklamala naděje milence, který však byl nakonec zachráněn personifikovanou postavou „Příčina“. V Danteho díle ''Inferno'', které je součástí [[Božská komedie|Božské komedie]], v sedmém zpěvu [[Publius Vergilius Maro|Vergilius]] vysvětluje povahu Fortuny. [[John Lydgate]] vycházel z [[Giovanni Boccaccio|Boccacciova]] díla ''De Casibus Virorum Illustrium'' („Osudy slavných mužů“), a vytvořil dílo ''Falls of Princes'' (Pády princů), kde vypráví, jak může docházet při otáčení kola osudu k velkému neštěstí. Fortuna se objevuje v souboru středověkých náboženských, milostných básní a písní, sepsaném kolem roku 1230 a názvem ''[[Carmina Burana]]'' (viz obr.).

:(Rány Fortuny zraňují…).

 

Středověké líčení Fortuny zdůrazňovalo její dualitu a nestabilitu jako dvě tváře bok po boku, podobně jako byl zobrazován římský bůh začátků a konců [[Janus]]. Jedna tvář se směje, druhá mračí; jedna polovina tváře je černá, druhá bílá; může být slepá se zahalenýma očima, ale bez vah, slepá ke spravedlnosti. Příležitostně nám může její temperamentní oblečení a nebojácná nemravnost připomínat prostitutku. Byla spojována se symbolem jídla a rohem hojnosti (lat. ''cornu copiae''), kormidlem lodi, koulí nebo kolem. [[Roh hojnosti|Cornucopia]] znamená, že hojnost přetéká, kolo kormidelníka manévruje osudem, koule je symbolem šance (komu se dostane štěstí nebo smůla), a kolo osudu symbolizuje že štěstí nebo smůla nikdy netrvá věčně.

 

V římském kalendáři byl zasvěcen Fortuně [[11. červen]], a pak se [[24. červen|24. června]] slavil velký svátek '''Fors Fortuna''' (lat. Božstvo šťastné náhody Fortuna).

 

[[Soubor:ForutuneWheel.jpg|thumb|250px|Kolo osudu, Rota Fortuna v [[Giovanni Boccaccio|Boccacciově]] rukopisu]]

 

* '''Fortuna Mala''' Fortuna škodlivá, nešťastná

 

[[Soubor:Angelo Bronzino - Allegorie Des Glücks.jpg|thumb|250px|[[Angelo Bronzino]]: ''Obraz Štěstěny'' (1564), Uffizien ([[Florencie]])]]

 

* [[Moiry]]

 

* Howard Rollin Patch (1922), ''The Tradition of the Goddess Fortuna in Medieval Philosophy and Literature''

* Howard Rollin Patch (1923), ''Fortuna in Old French Literature''

* Lesley Adkins, Roy A. Adkins (2001) ''Dictionary of Roman Religion''

 

* {{en}} [http://internetshakespeare.uvic.ca/Library/SLT/drama/medievaltragedy.html Michael Best: ''Středověká tragédie'']

* {{en}} http://www.novaroma.org/nr/Cultus_Fortunae

[[fi:Fortuna]]

[[fr:Fortuna (mythologie)]]

[[hi:फ़ोर्तूना]]

[[hu:Fortuna (istennő)]]