Nevolnictví: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 5524540 uživatele 147.229.87.65 (diskuse) zrušena, pov
Řádek 19:
V oblastech střední a především východní Evropy ale ve 14. století k podobné kvalitativní změně nedošlo. V části střední Evropy (přibližně Čechy a Morava, západní oblasti Polska a Uher) došlo díky [[kolonizace|kolonizaci]] ve 13. a 14. století sice ke vzniku řady komunit svobodných rolníků, ale samotné nevolnictví ve 14. a 15. století nevymizelo. Jednou z příčin byl relativně menší dopad velká morové epidemie ve srovnání se západní částí kontinentu, a dále relativně silná pozice hlavních držitelů půdy (šlechty a církve). Ve východní Evropě měla k udržení nevolnictví přispět mimo jiné stále zvyšující se poptávka po místním [[obilí]] na západě Evropy. Pro oblasti střední a středovýchodní Evropy se v historické vědě od zhruba šedesátých let 20. století diskutuje otázka tzv. [[druhé nevolnictví|druhého nevolnictví]] a [[krize 17. století]]. Podle této koncepce bylo možné během 15. a 16. století sledovat také ve střední Evropě ústup nevolnictví, který byl ale přerušen krizí spojenou s [[Třicetiletá válka|třicetiletou válkou]]. Demografická krize zde naopak vedla k nové vlně nevolnictví tentokrát v podmínkách centralizované, [[absolutistická monarchie|absolutistické monarchie]] a počínajícího [[kapitalismus|kapitalismu]].<ref>E.J. Hobsbawm: ''The 17th Century Crisis'' in Trevor H. ASTON (ed.): Crisis in Europe, 1560-1660: Essays from Past and Present. Routledge 1974, s. 5-58</ref>. Západní hranici území, kde se v raném novověku uplatňovalo, je zhruba linie Labe - Krušné Hory - Šumava, která odpovídala také hranici dvou vrchnostenských hospodářských systémů - režijního a rentovního [[velkostatek|velkostatku]]. Nevolnictví je užíváno jako obecný termín pro široké území, na kterém nepřesně sugeruje podobnost poddansko-vrchnostenských vztahů, které měly lokálně výrazně odlišnou povahu. Na ústupu se ve středoevropském kontextu nevolnictví ocitalo z ekonomických a sociálních příčin od 18. století, kdy byla předmětem právnických debat samotná definice pojmu. Polemiky byly vedeny o správnosti označování nevolníků [[římské právo|římskoprávními]] termíny coloni nebo servi, v českém prostředí byla zpochybňována samotná existence nevolnictví.
 
V českém prostředí byly projevy nevolnictví postupně odbourávány během druhé poloviny 18. století. Patent [[Josef II.|Josefa II.]] o zrušení nevolnictví ([[1781]]) se týkal především omezení svobody pohybu, samotná instituce poddanství zanikla až v roce [[1848]]. V [[Rusko|Rusku]] se nevolnictví udrželo nejdéle a bylo zrušeno až v roce [[1861]] carem [[Alexandr II.|Alexandrem II.]] Někteří (obecně neuznávaní) odborníci ovšem upozorňují, že zákony vydané při [[kolektivizace|kolektivizaci]] v [[Sovětský svaz|Sovětském svaze]] připoutávaly lidi k půdě natolik, že de facto nevolnictví za vlády [[Stalin]]a obnovovaly.<ref>{{Citace sborníku|příjmení=Rychlík|jméno=Jan|odkaz na autora=Jan Rychlík|titul=Kolektivizace ve střední a východní Evropě|příjmení sestavitele=Blažek|jméno sestavitele=Petr|odkaz na sestavitele=Petr Blažek|příjmení sestavitele2=Kubálek|jméno sestavitele2=Michal|odkaz na sestavitele2=Michal Kubálek|sborník=Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti|místo=Praha|vydavatel=Dokořán|rok vydání=2008|isbn=978-80-7363-226-7|url=|poznámka=Dále jen Rychlík (2008)|strany=17n|jazyk=}}</ref>
 
== Další užití ==