Alexios I. Komnenos: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 70:
 
[[Soubor:Dorylee2.jpg|thumb|left|upright=1.1|Bitva u Dorylaia]]
Poté, co bylo křižácké vojsko přepraveno do [[Asie]], oblehlo seldžucké hlavní město [[Obléhání Nikaie|Nikaiu]]. Kilič Arslán přerušil kvůli tomu tažení proti [[Danišmendovci|Danišmendovcům]] a spěchal bránit svoji rezidenci, avšak i přes sultánův útok na křižácké vojsko se Nikaia v červnu [[1097]] vzdala Alexiovi. Po tomto vítězství vyrazili křižáci do nitra Anatolie, vstříc městu Dorylaion (poblíž nynějšího [[Eskişehir]]u), přičemž je doprovázel byzantský oddíl pod velením generála [[Tatikios|Tatikia]]. Kilič Arslán se pokusil křižáky rozdrtit, nicméně byl poražen v [[Bitva u Dorylaia|bitvě u Dorylaia]] a donucen k ústupu na východ. Křižáci prošli téměř bez odporu celou Malou Asií, kde se zmocnili několika významných měst, včetně Ikonia (dnešní [[Konya]]) a Kaisareie ([[Kayseri]]), jež se ale do roku [[1101]] ocitla znovu v moci Turků. Alexios využil porážky Seldžuků u Dorylaia k obnovení byzantské kontroly nad západní částí Malé Asie. Byzantští velitelé si podrobili [[Iónie|Iónii]] a egejské ostrovy a do konce roku 1097 ovládli taktéž Smyrnu a [[Lýdie|lýdská]] města [[Sardy]], Philadelphii ([[Alaşehir]]) a Laodikeiu (nedaleko [[Denizli]]). Anna Komnena, Alexiova dcera, připisovala tyto zisky Alexiově obratné politice a diplomacii, ovšem [[Západní kultura|latinští]] historikové křížových výprav je přičítali spíše císařově věrolomnosti a falešnosti. Po dlouhém a velice namáhavém obléhání padla v červencičervnu [[1098]] do rukou křižáků [[Antiochie]]. Protože několik měsíců před obsazením města opustil Tatikios s Byzantinci křižácké vojsko, prohlásil Bohemund, který se přes protesty Raimonda z Toulouse ujal vlády nad Antiochií, že křižáčtí vůdcové byli zproštěni povinnosti zachovávat věrnost císaři. Alexios se v březnu [[1099]] domáhal odevzdání města a i v následujících letech vytrvale usiloval o jeho získání. V červnu 1099 dosáhli křižáci, oslabení rozpory mezi svými veliteli, [[Jeruzalém]]a, načež [[15. červenec|15. července]] téhož roku po [[Obléhání Jeruzaléma (1099)|několikatýdenním obléhání]] Svaté město dobyli. Na zabraném územím bylo založeno [[jeruzalémské království]] a vláda nad ním připadla Godefroyi z Bouillonu.
 
Brzy po skončení první křížové výpravy dorazila ke Konstantinopoli další křižácká vojska, sestávající z [[Lombardie|lombardských]], francouzských a německých rytířů. Část křižáků dobyla v červnu 1101 Ankyru ([[Ankara]]), jež pak byla předána Byzantincům. V průběhu postupu severovýchodní Anatolií byli však tito křižáci přemoženi v bitvě u [[Merzifon|Mersivanu]] spojenými silami Kilič Arslána a Danišmendovců. Ostatní křižáci se vydali do [[Levanta|Levanty]] přímou cestou na jih, přičemž se neúspěšně pokusili ovládnout Ikonium a u města Herakleia Kybistra ([[Ereğli (Konya)|Ereğli]]) byli rozdrceni Seldžuky. Jen nemnoha přeživším se podařilo dojít do [[Svatá země|Svaté země]].