Dějiny Řecka: Porovnání verzí

Země se po druhé světové válce a po vnitřním konfliktu nacházela ve špatném stavu, avšak za americké finanční pomoci v rámci [[Marshallův plán|Marshallova plánu]] se začalo hospodářství pomalu zotavovat. Problémem byl ale nedemokratický režim v zemi, v němž armádní složky zasahovaly do politického procesu. To se projevilo například za vlády bývalého armádního činitele a nyní politika [[Alexandros Papagos|Alexandra Papagose]] a jeho strany ''Politické sjednocení'', kdy byli řečtí občané rozděleni do několika skupin podle svého názorového postoje vůči režimu. Přes tyto projevy neplnohodnotného demokratického vývoje docházelo díky reformním opatřením v oblasti ekonomiky od poloviny padesátých let k hospodářskému vzestupu. Spolu s tím se ale dále prohlubovala sociální diferenciace. Z hospodářského vývoje tak nejvíce těžili příslušníci státní byrokracie a armády, loďaři a podnikatelé v nevýrobních odvětvích.{{chybí zdroj}} Tyto sociální skupiny tvořily oporu pravicového režimu.<ref name="hrad486">Hradečný, str. 486</ref> Zahraniční vztahy Řecka se upíraly směrem k západním spojencům – Řecko vstoupilo do [[NATO]] a později bylo přidruženým členem [[Evropské společenství|Evropského společenství]]. Přesto jeho pozice oslabovala zejména otázka samostatnosti [[Kypr]]u, který se nadále nacházel pod svrchovaností Velké Británie a na němž kromě Řeků žila i početná turecká menšina. Zápolení o Kypr a jeho budoucí vývoj (a případné uskutečnění ''[[enosis]]'', tedy spojení s Řeckem) s Tureckou republikou (několikrát hrozil i vojenský konflikt) ohrožoval zahraniční postavení Řecka a zároveň ovlivňoval i jeho vnitropolitickou situaci.