Manicheismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava |
malé doplnění na základě uvedené lit.; kategorie (manichejství není křesťanskou, zoroastrovskou, ani jinou heresí, nýbrž svébytným náboženstvím. Ježíš v něm sice vystupuje, ale to např. islámu také) |
||
Řádek 1:
[[Image:Mani.jpg|thumb|Mání, zakladatel manicheismu]]
'''Manicheismus''' je náboženské učení, které bylo založeno [[Babylon|
Podle tohoto učení existují dva [[etika|etické]] principy, které jsou současně vlastními principy struktury života: ''dobro'' (resp. světlo) a ''zlo'' (resp. tma). Ty spolu bojují a jejich smísením vznikl svět. Manicheismus učí, že [[Ježíš Kristus]] přišel osvobodit části světla ze zajetí tmy a těla (tedy ta, která disponují přimíšenými prvky zla) od jejich hmotné závislosti jen zdánlivě. Oba [[morálka|morální]] protipóly a jejich konfrontace existují trvale, jsou věčné, [[vesmír|kosmické]]. Tím se odlišuje od většinové křesťanské nauky, protože i ve chvíli, kdy je dle ní boj mezi protipóly pro individuum dokonán smrtí a pro duši začíná dimenzionálně jiný, kvalitativně nový, [[unipolarita|unipolární]] život (pouze dobro či pouze zlo), funguje v tomto učení princip [[bipolarita|bipolarity]] nadále.
Manicheimus dělí své vyznavače do dvou tříd: na Vyvolené a Naslouchající. Vyvolení žili odděleně v klášterech přísným asketickým životem, věnovali se především studiu a modlitbám, ale pěstovali také umění. Naslouchající naproti tomu představovali manichejské laiky. Ti nemuseli žít asketicky, dodržovali pouze deset Máního přikázání. Protože Vyvolení nesměli pracovat, byli to Naslouchající, kteří je živili, na což se nahlíželo jako na almužnu.
Manichejství mělo od počátku pevně organizovanou církev v jejímž čele stál ''archégos'', Máního nástupce. Z manicheistickýh hodnostářů to dále bylo dvanáct mistrů, sedmdesát dva biskupů a třista šedesát kněží. Tito hodnostáři pocházeli z řad Vyvolených.
{{Commonscat|Manichaeism}}▼
Mání zemřel mučednickou smrtí 26. února 227 na popud zoroastrovských kněží. Manicheismus se vzápětí stal v Persii pronásledovným, ovšem ani za hranicemi Persie to neměl jednoduché: byl pronásledovým náboženství v [[Starověký Řím|Římské říši]], potírali jej i buddhisté v Asii, stejně jako taoisté nebo konfuciáni v Číně. V roce 762 se k manicheismu přiklonil chán [[Ujgurská říše|Ujgurské říše]] a až do jejího zániku v polovině 9. století plnil funkci státního náboženství. Manicheismus byl kromě toho rozšířen v Evropě (kde zanikl v 7. století), severní Africe, přes Blízký východ (10. století) až po střední Asii (14. století) a Čínu, kde se udržel nejdéle; v Číně přežívaly komunity manichejců až do 17. století. Dodnes je manichejství formálně zakázáným náboženstvím ve [[Vietnam]]u.
== Literatura ==
▲{{Commonscat|Manichaeism}}
*{{Citace monografie
| příjmení = Decret
Řádek 95 ⟶ 97:
}}
[[Kategorie:Náboženství]]
[[ar:مانوية]]
| |||