Sekáč (nástroj): Porovnání verzí

'''Sekáč''' neboli '''majzlík''' je jednoduchý, ale všestraně potřebný pracovní [[nástroj]] pro celou řadu profesí v oboru [[strojírenství]], [[stavebnictví]], výtvarného umění ([[Kameník|kameníci]], [[sochař]]i), je i ve výbavě [[hasič]]ů a záchranářů. Slouží k dělení nebo k povrchovému opracovávání materiálu.

Sekáč je ocelová [[tyč]] různých profilů (plocháč, kulatina, šestihran) a délek. Na jednom konci se zužuje v [[ostří]], které může být:

*b) vylisované [[lis]]em za tepla na výrobní lince (průmyslová[[průmysl]]ová výroba) Ostří je pak [[Kalení|zakalené]], [[Popouštění|popuštěné]] a [[Broušení|nabroušené]]. Na druhý konec se pak tluče vhodně těžkým [[Kladivo|kladivem]] či [[Palice (nástroj)|palicí]].

Protože je práce se sekáčem namáhavá, byla zmechanizována, dnes se užívají sekáče elektrické a pneumatické ([[Pneumatické kladivo|pneumatická kladiva]]). Přes tuto mechanizaci není pochyb o tom, že samotný sekáč bude v [[Dílna|dílnách]] řemeslníků[[řemeslník]]ů nadále nezbytný.

Po několikerém nabroušení se kalené [[ostří]] odbrousí a ztupí se. [[Kovář]] znovu překovává tupé sekáče nebo vykovává nové přesně dle požadavku řemeslníků. Sekáčů je mnoho druhů. Aby mohl sekáč opracovávat materiál, musí mít ostří tvrdší než opracovávaný materiál. Proto se vykovává z kvalitní sekáčové oceli. Zkušený [[kovář]] dokáže využít i vhodných [[odpad]]ových [[ocel]]í a má je v [[Kovárna|kovárně]] připravené. Vykované sekáče pak zakalí a popustí tak, aby měly požadovanou [[tvrdost]] a současně [[houževnatost]]. Jestliže se ostří při práci vyštipuje, ocel není ''překalená'' (jak říkají laici). Kovář je znovu popustí na vyšší teplotu, čímž zvýší jejich houževnatost.

Při práci se sekáčem je nutno sledovat i údernou plochu, tedy místo, kam se provádí úder [[Kladivo|kladivem]] nebo palicí. Na tomto místě dochází k deformaci plochy - roznýtování. Vzniklé hrany a [[otřepy]] je nutno obrušovat a udržovat tuto plochu rovnou. V opačném případě může dojít k smeknutí kladiva nebo palice při úderu na plochu, případně k pořezání o ostré hrany. Odborník na materiály dokáže podle [[deformace]] plochy usoudit na kvalitu materiálu[[materiál]]u, z kterého je sekáč vyroben (plocha se pouze ohýbá nebo se trhá a třepí).

Provádí se v kovozpracující [[Dílna|dílně]], kde se často sekáčem seká, mají destičku, na níž je přibitý vypnutý [[hadr]]. Na ten se občas kápne [[olej]]. Před sekáním pracovník přejede ostřím po hadru a ostří naolejuje. Zabrání tak vyštipování ostří.

Pouze sekáč se smí použít tam, kde je zakázáno užití otevřeného [[oheň|ohně]] (např. při odsekání zrezivělých [[šroub]]ů). Od el.řezačky, od [[autogen]]u odlétavají jiskry. Týká se to dílen lakýrnických, provozů s dřevěným nebo uhelným prachem a v [[uhelný důl|uhelných dolech]] (hořlavý a výbušný plyn [[metan]] resp. [[důlní plyn]]) kvůli nebezpečí výbuchu[[výbuch]]u.

Sekáč byl nezbytným nástrojem řemeslníků již od [[Doba železná|doby železné]]. Sloužil v [[Kovárna|kovárnách]] hlavně k dělení materiálu za tepla i za studena. Sekáč patří mezi nejstarší nástroje [[Lidstvo|lidstva]]. Už v pravěku[[pravěk]]u se přiložilo ostří [[Pazourek|pazourku]] přesně na požadované místo a kamenem se na něj udeřilo.

* [[Dlátodláto]]

* [[Kladivokladivo]]

* [[Pneumatické kladivo|Sbíječkasbíječka]]