Dějiny Slovenska: Porovnání verzí

Prvním [[papež]]em uznaným panovníkem [[Uhersko|Uherska]] se stáva [[Štěpán I. Uherský|Štěpán I.]](česky), Štefan I (slovensky) István I (maďarsky). Oporu a vojenskou podporu proti [[pohané|pohanským]] povstáním nachází právě na území [[Slovensko|Slovenska]], strategického území v době vnitřních bojů o trůn po jeho smrti. Na počátku [[12. století]] knížectví skončilo a zformovaly se budoucí hranice [[Uherské království|Uherského království]].

 

[[Tataři|Tatarský vpád]] v letech [[1240]] až [[1242]], způsobil, že Uhersko bylo vypleněno. V roce 1240 byl porazen vladařem Zlaté Hordy, Batu chánem, ruský stát a Kyjev byly rozvráceny. To otevřelo cestu tatarským hordám na západ a vtrhli do Volyně, Haliče i na hranice Uherského království. Král Belo IV. obdržel ultimatum Džingischánova nástupce, prince Gujuka, ale nereagoval dostatečně rychle a na jaře 1241 byl poražen v bitce na řece Sajó (Slaná) a Tataři přes Verecký průsmyk (tzv.Ruskou branou) vtrhli do Uherska a pustošili jej. Nepustili se dál na západ, jak se očekávalo, ale pustošili Považí, Moravu, roviny na jih od Ostřihomu. Po ohlášení smrti Batuchána v srdci tatarské říše se válečníci obrátili v roce 1242 náhle zpět a zůstala jenom spálená země a strach z jejich návratu.<ref>Matúš Kučera:Stredoveké Slovensko,str.112-114</ref>

Uherský král Belo IV. po porážce utekl do Chorvatska, opustil svoji zemi bez vládců (množství urozených pánů zahynulo v bitvě u řeky Slaná při Košicích) a proto přizval převážně německou šlechtu a bohaté velmože do Uherského království a daroval jim zpustlé majetky. Protože se osvědčili při tatarských nájezdech kamenné hrady na vyvýšených bralech, nechal král budovat kamenné hrady. Tak se přebudovávali hrady v Bratislavě, Trenčíně, rozširoval se Spišský hrad, nově vznikali hrady Starhrad na Liptově, Oravský hrad, Hričovský hrad, hrad Šášov, Reviště na středním Slovensku, hrad Šariš na východném Slovensku. Poddani se bouřili a král Belo IV. musel pro jejich udržení na majetcích vydat [[12]].[[6]].[[1257]] listinu uvolňující poddané Liptova a Turca z placení daní nejméně na období tří žní.

Po vymření [[Arpádovci|Arpádovců]] a epizodické vládě [[Václav III.|Václava III.]] následovala vláda [[Karel I. Robert|Karla Roberta]] z [[Anjou]] a jeho syna [[Ludvík I. Veliký|Ludvíka Velikého]], která přinesla stabilitu, prosperitu, podporu měst; Slovensko se stalo nejvíce urbanizovanou částí Uherska.

 

Koncem [[13. století]] vládl na značné části území Uherska mocný oligarcha [[Matúš Čák Trenčanský]] - pán [[Váh]]u a [[Tatry|Tater]]. Za své bojové zásluhy jej král jmenoval palatínem, tedy nejvyšším úředníkem po panovníkovi a době nepřítomnosti krále vedl vládu. Po smrti krále Uherska Ondřeje III. v roce 1301 podporoval nástupnictví českého prince Václava a pomáhal porazit jeho protikandidáta Karla Roberta z Anjou. I když se mu to nepovedlo, byl tak mocný, že se udržel ve svém hradu Trenčín a vládl neomezeně prakticky celému územi Slovenska, celému Trenčanskému a Nitranskému panství, které držel až do své přirozené smrti v [[1321]].

 

Na konci [[15. století|15.]] a počátku [[16. století]] tu byly vlády dvou slabých [[Jagellonci|Jagellonců]] - [[Vladislav Jagellonský|Vladislava II.]] a [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka]]. Na začátku [[16. století]] opět následovaly sociální otřesy - mohutné povstáni [[Juraj Dóža|Juraja Dóži]] - obě byla krvavě potlačena.

 

V bitvě u Moháče [[29]].[[srpen|srpna]] [[1526]] se slabá uherská šlechta pod vedením slabého a neschopného uherského a českého krále, jenom dvacetiletého [[Ludvík II.Jagelonský|Ludvíka II.Jagelonského]] postavila na odpor silné turecké armádě Sulejmana II.-Dobyvatele a byla do dvou hodin rozdrcena. V bitvě padl výkvět nové uherské šlechty a sám král Ludvík II.Jagelonský utekl z boje a utonul ve vodách Dunaje.

 

Pro Uherské království to bola politická, vojenská i hospodářská katastrofa.<ref>Matúš Kučera:Cesta dejinami:Stedoveké Slovensko,Dvetisíc odrezaných hláv, str.209-216</ref>

 

 

Na trůn zdecimovaného Uherského království nastoupil [[Ferdinand I. Habsburský]], jenže jenom na území Slovenska a [[Zadunajsko|Zadunajska]] (západní [[Maďarsko]]). Ve zbytku státu se vytvořil [[Budínský pašalík]] sídlem na území dnešní Budapešti, v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]] vládl [[Jan Zápolský]].