'''''Osud člověka''''' (''Судьба человека'') je [[novela (literatura)|novela]] [[Sovětský svaz|sovětského]] spisovatele [[Michail Alexandrovič Šolochov|Michaila Alexandroviče Šolochova]] z roku [[1957]]. Je označována jako jedno z nejzávažnějších děl poválečné sovětské literatury.
Kniha je stylizovánavystavěna jako rozhovor autora s hrdinou, bývalým vojákem-řidičem Andrejem Sokolovem. Sokolov se po jednom roce na frontě dostal v květnu [[1942]] do německého zajetí. Po nekonečných útrapách, nelidském týrání a těžkých pracích v Německu, což musel snášet celé dva roky, se znovu probil ke svým. Ve válce však ztratil celou rodinu (ženu Irinu, dcerky Nastěnku a Olušku a na frontě později také syna Anatolije) a zůstal zcela sám s nezodpovězenou otázkou, čím si zavinil tak těžký osud. Zkrušen těžkými zážitky se Sokolov snaží najít novou vůli k životu, najít smysl další existence. Tento smysl najde v malém cizím chlapci Váňovi, jehož válka také připravila o všechny blízké, a přijme ho za svého syna.
Šolochov toto své dílo věnoval [[Jevgenia Grigorjevna Levická|Jevgenii Grigorjevně Levické]], člence [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] od roku [[1903]].
V českém překladu [[Věra Š. Vendová|Věry Š. Vendové]] knihu v roce [[1971]] vydalavydalo [[Nakladatelství Mladá fronta]].
