Jindřich III. Míšeňský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Nová stránka: {{Pracuje se}}thumb|upright|Jindřich Jasný ''([[Codex Manesse)'']]{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo= {{Příbuzný|otec|[[Dě... |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9:
{{Příbuzný|syn|Heřman}}
{{Příbuzný|syn|Fridrich}}
}}'''Jindřich III. Míšeňský''', ''[[němčina|něm.]] Heinrich der Erlauchte'' ([[1215]]/[[1216]] {{nejisté datum|narození}}- [[15. února]] [[1288]]) byl markrabětem míšeňským, lantkrabětem durynským a saským falckrabětem.
Jindřichovou první manželkou byla [[Konstancie Babenberská|Konstancie]], dcera rakouského vévody [[Leopold VI. Babenberský|Leopolda VI. Babenberského]], se kterou měl syny [[Albrecht II. Míšeňský|Albrechta]], durynského lantkraběte, a Dětřicha, lantkraběte landsberského. Po smrti Konstancie se jeho druhou manželkou stala [[Anežka Přemyslovna (1268)|Anežka]], dcera českého krále [[Václav I.|Václava I.]], manželství zůstalo bezdětné. Anežka zemřela roku [[1268]]. ▼
Na Jindřichově dvoře krátce pobýval malý Václav II., když jej [[Ota V. Braniborský|Ota Braniborský]] znovu odvedl z Čech.<ref>{{citace monografie | jméno=Kateřina| příjmení=Charvátová| titul=Václav II. Král český a polský|vydavatel=Vyšehrad| místo= Praha | rok=2007 | jazyk = |strany=60|isbn =978-80-7021-841-9 | poznámka [Dále jen Václav II.]}}</ref> {{#tag:ref|Přímo ze strýcova dvora se Václav vracel na jaře 1283 do Prahy.|group="pozn."}} Později se společně s vratislavským vévodou [[JIndřich IV. Vratislavský|Jindřichem Probusem]] stal prostředníkem při mírovém ujednání mezi Václavovým otčímem [[Záviš z Falkenštejna|Závišem z Falkenštejna]] a nevlastním bratrem [[Mikuláš Opavský|Mikulášem]].<ref>''Václav II.'', str. 76</ref>▼
== Život ==
Jindřich byl mladším<ref>[http://www.genealogie-mittelalter.de/wettiner/dietrich_3_der_bedraengte_markgraf_1221/dietrich_3_der_bedraengte_markgraf_von_meissen_+_1221.html www.genealogie-mittelalter.de]</ref> synem [[Dětřich III. Míšeňský|Dětřicha Míšeňského]] a [[Guta Durynská|Guty]], dcery [[Heřman I. Durynský|Heřmana Durynského]]. Za souhlasu císaře [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha II.]] z titulu dědictví po matce ovládl Jindřich Jasný větší část osiřelého Durynska a jako lantkrabě byl předem určen jeho syn Albrecht, snoubenec císařovy dcery [[Markéta Štaufská|Markéty]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 760 | isbn = 80-7185-433-6 | strany = 24 | poznámka = Dále jen ''Velké dějiny''}}</ref> Roku 1251 se Jindřich dohodl se svým tchánem českým králem Václavem I. a nevystoupil s nároky svých synů z prvního manželství na uprázdněný vévodský trůn v Rakousku. <ref>''Velké dějiny'', str. 40</ref> O tři roky později, zavlády [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara]] uzavřel spojenectví s říšskými fojty z Gery, Plavna a Weidy, kteří se cítili ohroženi ztrátou držení lén, která měli od českého krále. Markrabě jim slíbil pro případ útoku z české strany okamžitou pomoc a ubezpečil je, že svá dosud česká léna by poté obdrželi jako léna míšeňská. Jako švagr bezdětného českého krále se v případě Přemyslovy smrti chystal ujmout jeho země.<ref>''Velké dějiny'', str. 58</ref>{{#tag:ref|Jindřichův vnuk [[Fridrich I. Míšeňský|Fridrich]] byl později zasnouben s prvorozenou dcerou Přemysla Otakara [[Kunhuta Přemyslovna|Kunhutou]].<ref>''Velké dějiny'', str. 126</ref> |group="pozn."}}
▲Na Jindřichově dvoře v období braniborské správy českého království krátce pobýval malý [[Václav II.]], když jej [[Ota V. Braniborský|Ota Braniborský]] znovu odvedl z Čech.<ref>{{citace monografie | jméno=Kateřina| příjmení=Charvátová| titul=Václav II. Král český a polský|vydavatel=Vyšehrad| místo= Praha | rok=2007 | jazyk = |strany=60|isbn =978-80-7021-841-9 | poznámka [Dále jen Václav II.]}}</ref> {{#tag:ref|Přímo ze strýcova drážďanského dvora se Václav vracel na jaře 1283 do Prahy.|group="pozn."}} Později se společně s vratislavským vévodou [[
Zemřel roku 1288 a byl pohřben v [[cisterciácký řád|cisterciáckém]] [[klášter Altzella|klášteře Altzella]].
== Rodina ==
▲Jindřichovou první manželkou byla [[Konstancie Babenberská|Konstancie]], dcera rakouského vévody [[Leopold VI. Babenberský|Leopolda VI. Babenberského]], se kterou měl syny [[Albrecht II. Míšeňský|Albrechta]], durynského lantkraběte, a [[Dětřich IV. Míšeňský|Dětřicha]], lantkraběte landsberského.{{#tag:ref|Ke
| příjmení = Novotný
| jméno = Václav
| rok = 1928
| titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I.
| vydavatel = Jan Laichter
| místo = Praha
| stránky = 654-655
| poznámka =
| isbn =
}}</ref>|group="pozn."}} Po smrti Konstancie se Jindřich znovu oženil s [[Anežka Přemyslovna (1268)|Anežkou]], dcerou českého krále [[Václav I.|Václava I.]] Manželství zůstalo bezdětné, Anežka zemřela roku [[1268]]. Třetí manželkou se stala Alžběta z Maltic. Od římského krále [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa]] získal markrabě souhlas, aby se syn Fridrich mohl stát říšským knížetem a chtěl mu přenechat za mohutného nesouhlasu starších synů Drážďany.<ref>''Velké dějiny'', str. 406</ref>{{#tag:ref|Fridrich se snažil získat i Míšeň a Lužici a navázal jednání s Václavem II., kterému nabídl územní výměnu. Drážďany měly být vyměněny za panství tehdy vězněného králova otčíma [[Záviš z Falkenštejna|Záviše z Falkenštejna]] a jeho syna.|group="pozn."}}
== Odkazy ==
{{commonscat|Henry III of Meissen}}
Řádek 43 ⟶ 40:
* {{de}} [http://www.genealogie-mittelalter.de/wettiner/heinrich_der_erlauchte_markgraf_1288/heinrich_3_der_erlauchte_markgraf_von_meissen_+_1288.html Genealogie]
[[Kategorie:Wettinové]]
[[Kategorie:Míšeňská markrabata]]
[[Kategorie:Durynská lantkrabata]]
[[Kategorie:
[[Kategorie:Minnesängři]]
[[Kategorie:Narození 1215]]
| |||
