Sonáta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Obsah stránky nahrazen textem „výraz Sonáta vůbec nesouvisí z hudební výchovou.Sonáta je nově vzniklé slovo.“ |
m Verze 5263046 uživatele 90.177.53.239 (diskuse) zrušena - vandal |
||
Řádek 1:
Výraz '''sonáta''' se začal používat na začátku [[17. století]] nejprve k odlišení instrumentální skladby od vokální. [[Sonátová forma]] jako taková se vyvíjela současně s instrumentální hudbou [[baroko|baroka]] a předklasicismu. Od poloviny [[18. století]] už měla ustálený charakter jako třídílná forma, kde
* '''první část (expozice) ''' představuje hlavní, vedlejší a závěrečné téma
* '''druhá část (provedení)''' je zpracováním a rozvinutím
* '''třetí část (repríza)''' se vrací k původním tématům, často ve stejném pořadí jako v části první. V této podobě se se sonátovou formou setkáváme v klasických sonátových cyklech [[komorní hudba|hudby komorní]] i [[symfonie|symfonické]]. Sonátovou formu najdeme nejčastěji v první větě [[symfonie]], [[koncert (hudební skladba)|koncertu]] apod., často ale i ve větách závěrečných a občas ve větách druhých, pomalých. Objev klasické sonátové formy je dílem vynikajícího českého skladatele [[Jan Václav Stamic|Jana Václava Antonína Stamice]].
Klasická [[sonátová forma]] měla přísně vymezenou strukturu, ovšem skladatelé ji ne vždy respektovali. Co však bylo vždy důsledně dodržováno, byla zásada kontrastu témat a [[harmonie|harmonických]] vztahů. Tím se vlastně sonátová forma - na rozdíl od hudebních forem předchozích - stala schopnou vyjádřit dramatický obsah. V této podobě lze sonátovou formu nalézt v klasických cyklech [[komorní hudba|komorní]] i [[symfonie]].
==Sonatina==
'''Sonatina''' je drobnější a interpretačně snazší sonáta. Existují ovšem i formy, které, jakkoli ve svém názvu obsahují výraz sonáta, klasickému vymezení tohoto pojmu neodpovídají. Těmi jsou např. '''sonata da camera''', skladba nejčastěji tanečního charakteru, podobná [[suita|suitě]], pro sólový nástroj doprovázený generálbasem nebo '''sonata da chiesa''', což je skladba rovněž podobná suitě pro dva sólové nástroje a generálbas. Tzv. '''triová sonáta''' je hudební forma, oblíbená v době barokní, pro tři hlasy - dva vyšší sólové nástroje a generálbasový doprovod. Hrají jí však čtyři hudebníci, bas je podpořen ještě jedním hlubokým nástrojem, kterým je [[violoncello]] nebo [[kontrabas]]. Tato forma nemá opět nic společného s klasickou sonátovou formou.
{{Pahýl - hudba}}
[[Kategorie: Formy vážné hudby]]
[[Kategorie: Hudební terminologie]]
[[ar:سوناتا]]
[[bar:Sonatn]]
[[bg:Соната]]
[[ca:Sonata]]
[[da:Sonate]]
[[de:Sonate]]
[[el:Σονάτα]]
[[en:Sonata]]
[[eo:Sonato]]
[[es:Sonata]]
[[et:Sonaat]]
[[fi:Sonaatti]]
[[fr:Sonate]]
[[gl:Forma sonata]]
[[he:סונאטה]]
[[hr:Sonata]]
[[hu:Szonáta]]
[[is:Sónata]]
[[it:Sonata]]
[[ja:ソナタ]]
[[ko:소나타]]
[[lv:Sonāte]]
[[nl:Sonate]]
[[nn:Sonate]]
[[no:Sonate]]
[[pl:Sonata]]
[[pt:Sonata]]
[[ro:Sonată]]
[[ru:Соната (музыка)]]
[[sh:Sonata]]
[[simple:Sonata]]
[[sk:Sonátový cyklus]]
[[sl:Sonata]]
[[sr:Соната]]
[[sv:Sonat]]
[[tr:Sonat]]
[[uk:Соната]]
[[vi:Sonata]]
[[zh:奏鸣曲]]
| |||