R-7 (balistická raketa): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
TXiKiBoT (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: uk:Р-7
část vět z obrovského úvodu přemisťuji do existující kapitoly historie, zamodrávám odkaz na Gluška
Řádek 66:
 
'''R-7''' ({{Vjazyce|ru}} Р-7) je výrobní typové označení první sovětské [[mezikontinentální balistická raketa|mezikontinentální balistické rakety]], běžně známé pod přezdívkou ''Semjorka'' (Семёрка). Vojenský index je ''8K71''. Kódové označení používané ministerstvem obrany [[Spojené státy americké|USA]] je ''SS-6'', v rámci vojenské složky organizace [[Severoatlantická aliance|NATO]] ([[ASCC]]) byla nazývána kódovým jménem ''Sapwood''.
 
Raketu vyvinula konstrukční kancelář OKB-1 (Opytno-konstruktorskoje bjuro, Опытно-конструкторское бюро ОКБ-1) v městečku Podlipki (nyní [[Koroljov]]), Moskevská oblast, pod vedením hlavního konstruktéra [[Sergej Koroljov|S. P. Koroljova]]. Prototypové exempláře byly vyrobeny v tajném závodě č. 88 (nyní [[RKK Eněrgija]]) v Podlipkách; sériová výroba byla později předána do Státního leteckého výrobního závodu č. 1 (Государственный авиационный завод № 1, nyní [[CSKB-Progress]], ЦСКБ-Прогресс) v městě Kujbyšev (nyní [[Samara]]). Raketové motory pro raketu R-7 vyvinula a vyrobila konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením hlavního konstruktéra, akademika [[Valentin Pavlovič Gluško|V. P. Gluška]] a řídicí systémy pak vědecko-výzkumný ústav NII-885 (Научно-исследовательский институт № 885, НИИ-885) řízený [[Nikolaj Alexejevič Piljugin|N. A. Piljuginem]]. Raketa byla teoreticky schopná dopravit bojovou hlavici o hmotnosti kolem 3 tun na vzdálenost 8800 km, přičemž rozptyl od bodu zacílení neměl převyšovat 5 km. Ve výzbroji Sovětské armády byla v létech 1959 až 1960, i když nebyly dokončeny všechny letové zkoušky; v roce 1960 byla nahrazena vylepšenou verzí [[R-7A (balistická raketa)|R-7A]].
 
R-7 sice představovala ve své době špičku raketové techniky, ale byla zcela nevhodná pro vojenské nasazení vzhledem k tomu, že vyžadovala relativně dlouhou přípravu ke startu, rozsáhlé technické zázemí (výrobní závod na zkapalňování [[kyslík]]u ze vzduchu), velké montážní haly pro její přípravu a velkou vypouštěcí rampu na úrovni terénu, kterou nebylo možno skrýt před fotografickým průzkumem z vysokolétajících špionážních letadel (např. [[Lockheed U-2|U-2]]) a později ani před fotoprůzkumnými družicemi. V bojové pohotovosti na rampě i po dalších vylepšeních nemohla být udržována déle než jeden měsíc.
Řádek 74 ⟶ 72:
 
== Konstrukce ==
 
Raketa R-7 je jedenapůlstupňová (dvoustupňová) raketa, s paralelním uspořádáním stupňů. První stupeň (někdy označovaný jako nultý nebo vzletový stupeň) tvoří čtyři boční kuželovité bloky označované jako bloky B, V, G, a D (podle druhého až pátého písmene azbuky), umístěné do kříže kolem druhého stupně, označovaného jako blok A. Ve všech blocích jsou používány čtyřkomorové vysokotlaké kapalinové raketové motory s otevřeným cyklem, s dodávkou komponent pohonných látek do spalovacích komor turbočerpadlovými agregáty. Do sestavy motorů prvního stupně RD-107 (výrobní typové označení 8D74) patří vždy po dvou pomocných řídicích tryskách, používaných k udržování směrové stability rakety a k řízení směru jejího letu; motor druhého stupně RD-108 (8D75) má tyto řídicí trysky čtyři. Jako kapalné pohonné látky se používá v obou stupních [[kerosin]] [[RP-1|T-1]] jako palivo a podchlazený kapalný kyslík jako okysličovadlo. Trup druhého stupně se nad bodem horního upevnění bloků prvního stupně se mírně rozšiřuje. Paralelní uspořádání Koroljov zvolil z důvodu dosažení co nejmenší délky sestavené rakety, přičemž maximální průměr i délka jednotlivých bloků byla omezena požadavky na možnost přepravy dílů z výrobního závodu na bojová stanoviště železnicí.
 
Řádek 82 ⟶ 79:
 
== Historie ==
Raketu vyvinula konstrukční kancelář OKB-1 (Opytno-konstruktorskoje bjuro, Опытно-конструкторское бюро ОКБ-1) v městečku Podlipki (nyní [[Koroljov]]), Moskevská oblast, pod vedením hlavního konstruktéra [[Sergej Koroljov|S. P. Koroljova]]. Prototypové exempláře byly vyrobeny v tajném závodě č. 88 (nyní [[RKK Eněrgija]]) v Podlipkách; sériová výroba byla později předána do Státního leteckého výrobního závodu č. 1 (Государственный авиационный завод № 1, nyní [[CSKB-Progress]], ЦСКБ-Прогресс) v městě Kujbyšev (nyní [[Samara]]). Raketové motory pro raketu R-7 vyvinula a vyrobila konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením hlavního konstruktéra, akademika [[Valentin PavlovičPetrovič Gluško|V. P. Gluška]] a řídicí systémy pak vědecko-výzkumný ústav NII-885 (Научно-исследовательский институт № 885, НИИ-885) řízený [[Nikolaj Alexejevič Piljugin|N. A. Piljuginem]]. Raketa byla teoreticky schopná dopravit bojovou hlavici o hmotnosti kolem 3 tun na vzdálenost 8800 km, přičemž rozptyl od bodu zacílení neměl převyšovat 5 km. Ve výzbroji Sovětské armády byla v létech 1959 až 1960, i když nebyly dokončeny všechny letové zkoušky; v roce 1960 byla nahrazena vylepšenou verzí [[R-7A (balistická raketa)|R-7A]].
 
Konstrukční kancelář OKB-1 S. P. Koroljova zahájila práce na studiích [[mezikontinentální balistická raketa|mezikontinentální balistické rakety]] na základě rozhodnutí Rady ministrů [[Sovětský svaz|SSSR]] ze dne [[4. prosinec|4. prosince]] [[1950]] v rámci projektu označovaného N-1. Po změnách zadání, způsobených požadavkem na vyšší nosnost této rakety, zadala Rada ministrů výnosem č. 956-4088 ze dne [[20. květen|20. května]] [[1954]] úkol OKB-1 vyvinout balistickou mezikontinentální raketu R-7. Projektové práce na ní byly ukončeny již [[11. březen|11. března]] [[1955]] a výrobní závod v Podlipkách přistoupil k výrobě prvních prototypů.