Michal Mareš: Porovnání verzí

Vyrůstal v kontaktu s [[Anarchismus|anarchistickým]] hnutím v severních Čechách. Střední školu studoval v Praze, ale v sedmnácti letech byl vyloučen ze všech středních škol [[Rakousko-Uhersko|RakouskoRakouska-Uherska]] za svůj protest proti popravě [[Španělsko|španělského]] anarchistického teoretika [[Francesc Ferrer i Guàrdia|Francesca Ferrera]]. Anarchismus přivedl Mareše k zájmu o sociální problémy, kterým se v období [[První republika|první republiky]] věnoval jako jako autor próz a divadelních her a jako novinář v časopisech ''[[Tribuna (časopis)|Tribuna]]'', ''[[Prager Mittag]]'' a ''[[Prager Tagblatt]]'' a také na svých studijních cestách v [[Evropa|Evropě]] a v [[Afrika|Africe]]. Vstoupil také do [[Komunistická strana Československa|KSČ]] a spolupracoval s ''[[Rudé právo|Rudým právem]]''. Měl přátele mezi českými i německými spisovateli, znal se například s [[Jaroslav Hašek|Jaroslavem Haškem]] (byl zapisovatelem na předvolebních schůzích jeho ''[[Strana mírného pokroku v mezích zákona|Strany mírného pokroku v mezích zákona'']]), [[Karel Čapek|Karlem Čapkem]], [[Ferdinand Peroutka|Ferdinandem Peroutkou]], [[Max Brod|Maxem Brodem]], [[Franz Kafka|Franzem Kafkou]] i [[Egon Ervín Kisch|Egonem Ervínem Kischem]].

V polovině května roku [[1945]] byl na základě omylu zatčen [[NKVD]] (Lidový komisariát vnitřních záležitostí), který třikrát fingoval přípravu na jeho [[poprava|popravu]]. Po propuštění zjistil, že se právě koná pohřeb jeho otce, kterého při rabování v Praze zabili členové [[RudéRevoluční gardy|RudýchRevolučních gard]]. Začal se proto zabývat znepokojivými projevy nastupujícího mocenského chování [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a jeho spojenců ve [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]]. ''[[Rudé právo]]'' jeho reportáže ovšem odmítlo, a tak se stal jedním z významných novinářů [[Ferdinand Peroutka|Peroutkova]] týdeníku ''Dnešek''. Psal také o poměrech v pohraničí – o rabování a rozkrádání majetku po [[Němci|Němcích]], o účasti úředníků a příslušníků [[Sbor národní bezpečnosti|SNB]] na těchto událostech a o zneužívání pravomoci místních diktátorů. Byl první, kdo použil pojem ''gestapistické metody'' pro zločiny na zdraví, životech a osobní svobodě občanů a pro případy nelidskosti v různých internačních táborech. Byl za to nenávistně osočován v tisku KSČ, ze které byl na počátku roku [[1947]] vyloučen.

Po [[Únor 1948|únoru 1948]] byl zatčen a koncem roku [[1948]] na základě absurdních obvinění odsouzen k sedmi letům vězení. Když byl se zničeným zdravím v březnu roku [[1955]] propuštěn, dozvěděl se, že matka, které psal z vězení dopisy, je již přes tři roky mrtva. Svůj život dožil v bídě a své [[rehabilitace]] se již nedožil. [[Nejvyšší soud České republikyČeskoslovenska|Nejvyšší soud]] zrušil rozsudek nad ním až v září roku [[1991]].

* ''Disharmonie'', vlastním nákladem [[1916]] vlastním nákladem, [[báseň v próze|básně prosou]] a verše,

* ''Sing-Sing'', Edition MOPR, [[Praha]] [[1928]], [[drama|divadelní hra]] napsaná pod dojmem popravy [[Aféra Sacco-Vanzetti|Sacca a Vanzettiho]],

* ''Pan Václav – Český trhan v cizině'', [[Průlom (nakladatelství)|Průlom]],

* ''Internacionální patriot: pan Václav doma'', [[Průlom (nakladatelství)|Průlom]], [[Praha]] [[1931]],

* [http://www.revolverrevue.cz/michal-mares Životopis] na webu [[Revolver Revue]]

* [http://www.knihovna-teplice.cz/index.php?scname=osobnosti&stranka%5B%5D[]=30&letter=M&person=51 Životopis] na webu Regionální knihovny Teplice