Hugo I. z Vermandois: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 18:
Poté, co se roku [[1096]] donesly novinky o papežské výzvě z [[clermont]]ského [[koncil]]u osvobodit východní křesťany od útlaku nevěřících muslimů do [[Paříž]]e, začal král Filip s bratrem Hugem diskutovat nad možností účasti na výpravě. Ačkoliv se Filip neúčastnil, protože právě koncil v [[Clermont]]u jej pro cizoložství [[exkomunikace|exkomunikoval]], Hugo se z prestižních důvodů ke křížové výpravě přidal. Hugovi rytíři koncem srpna vyrazili z Francie, prošli Itálií, přičemž Hugo přibral do družiny nějaké přeživší z lidové křížové výpravy hraběte [[Emerich z Leisingenu|Emericha z Leisingenu]]<ref name="s40">{{citace knihy | jméno=Antony | příjmení=Bridge | titul=Křížové výpravy |vydavatel=Academia | místo= Praha | rok=1995 |strany=40 | isbn=80-200-0512-9}}</ref> V Basi se nalodili s cílem přeplout [[Iónské moře]] do [[byzanc|byzantské]] [[Drač]]e. Cestou je však zastihla zimní bouře a Hugova loď ztroskotala na [[balkán]]ském pobřeží, kde jej bez zavazadel a promáčeného objevili vyslanci dračského místodržícího Jana Komnena.
 
[[File:Alexis Hugo.jpg|left|thumb|upright|Hugo z Vermandois skládá vazalský slib byznatskémubyzantskému císaři ''(středověká iluminace)'']]
 
Jan Komnenos se k Hugovi choval se vší úctou a když byl Hugo dopraven do Konstantinopole k císaři [[Alexios I. Komnenos|Alexiovi]], dostalo se mu stejného přivítání. Alexios západním bojovníkům nedůvěřoval, potřeboval je však a proto Huga nechával sledovat dokud mu neodpřisáhl přísahu [[léno|lenní]] věrnosti. Alexios Frankům (jak říkal všem Evropanům latinského [[ritus|ritu]]) nedůvěřoval. Měl trpké zkušenosti nejen s lidovými křižáckými houfy vedenými [[Petr Poustevník|Petrem Poustevníkem]] a [[Gautier Sans-Avoir|Gautierem Sans-Avoir]], které drancovaly říši a obával se, čeho budou schopni ozbrojení rytíři. Navíc věděl, že křižáci nepřicházejí jako [[žoldnéř]]i do byzantské armády, ale mají v plánu dobýt si na východě svá vlastní území, což Alexiovi ani tolik nevadilo, pokud by Frankové byli ochotni vrátit císaři jeho dřívější území (míněna tím byla především [[Anatolie]]), na kterých se teď rozkládala panství seldžuckých Turků, a křižácká panství byla k Byzantské říši loajální.