Zinko-uhlíkový článek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele „93.91.145.86“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „MiroslavJosef“ |
|||
Řádek 3:
'''Suchý článek''' je druh [[galvanický článek|galvanického článku]], bývá také označován jako zinko-uhlíkový článek. Prototypem byl Leclancheův článek, poprvé ho sestrojil G. [[Leclanché]]. Záporná [[elektroda]] suchého článku je ze [[zinek|zinku]], kladná [[elektroda]] je tvořena práškovým [[oxid manganičitý|oxidem manganičitým]] (MnO<sub>2</sub>, [[burel]]), který je pro lepší vodivost smíchán s práškovým uhlíkem a [[elektrolyt|elektrolytem]] je vodný roztok [[chlorid amonný|chloridu amonného]] (NH<sub>4</sub>Cl, [[salmiak]]). Elektrolyt se v článku nenachází jako volná kapalina, ale je zahuštěný a nasáknutý do porézního materiálu kladné elektrody; odtud pochází označení „suchý článek“. Kromě zmíněných součástí je v článku ještě separátor ze savého papíru umístěný mezi elektrodmi, který zabraňuje jejich přímému kontaktu a přitom zajišťuje kontakt obou elektrod z elektrolytem, jímž je nasáknutý. Suchý článek je typicky konstruhován tak, že zinková elektroda současně tvoří jeho vnější plášť. Toto řešení snižuje cenu, ale v případě, že povrch není chráněn ještě dalším obalem, který nepropouští kapaliny, občas dochází k proděravění zinkového pláště a prosakování elektrolytu - tzv. vytečení článku. Kladná elektroda bývá vodivě spojena s vnějším kontaktem uhlíkovou tyčinkou, která je umístěna v ose článku. Odtud pochází část „uhlíkový“ v názvu „zinko-uhlíkový článek“. Toto označení je pouze technické, z chemického hlediska nemá opodstatnění, protože uhlík se nezúčastňuje chemické reakce a slouží pouze jako (levný) vodič elektrického proudu.
== Elektrochemická reakce ==
Celková reakce:
:Zn + 2NH<sub>4</sub>Cl + 2MnO<sub>2</sub> → [Zn(NH<sub>3</sub>)<sub>2</sub>]Cl<sub>2</sub> + 2MnO(OH)
Na záporné elektrodě:
:Zn → Zn<sup>2+</sup> + 2e<sup>−</sup>
Vzniklé zinečnaté ionty následně reagují s amonnými ionty NH<sub>4</sub><sup>+</sup> = [H(NH<sub>3</sub>)]<sup>+</sup>:
:Zn<sup>2+</sup> + 2[H(NH<sub>3</sub>)]<sup>+</sup> → [Zn(NH<sub>3</sub>)<sub>2</sub>]<sup>2+</sup> + 2H<sup>+</sup>
Na kladné elektrodě:
:2MnO<sub>2</sub> + 2H<sup>+</sup> + 2e<sup>−</sup> → 2MnO(OH)
Tato reakce je poněkud zjednodušená, protože iont H<sup>+</sup> se ve skutečnosti ve vodném roztoku nevyskytuje volně, ale je vázán [[koordinačně-kovalentní vazba|koordinačně-kovalentní vazbou]] na vodu, čímž vznikne [[hydronium]] H<sub>3</sub>O<sup>+</sup>.
== Vlastnosti ==
| |||