V [[psychologie|psychologii]] je termínem komplex označován shluk vzájemně spjatých psychických obsahů, jež ovlivňují jednání individua a jsou nevědomně asociovány či spojeny vždy s určitým tématem. Existence komplexů je uznávána především v rámci [[hlubinná psychologie|hlubinné psychologie]].
Podle [[Carl Gustav Jung|C. G. Junga]] je možné s komplexy zacházet v zásadě čtverým způsobem:
– ''[[vytěsnění|Vytěsňování]]'' komplexu a s ním spojených pocitů a dalších psychických obsahů mimo vědomí stojí subjekt obvykle mnoho energie, a tak je daní za vytěsňování značná únava, či dokonce úplné vyčerpání a deprese. Vytěsňované obsahy se navíc mohou drát do vědomí ve formě různých nutkavých myšlenek a představ (různé katastrofické scénáře), nepřiměřených strachů či úzkosti i například formou závislostí. Vytěsněný komplex se může projevovat i jako kritický vnitřní hlas, který všechno shodí, zpochybní a nic mu není dost dobré.
– Při ''[[projekce|projikování]]'' připisujeme to, co sami u sebe popíráme, jiným lidem nebo věcem okolo sebe. Projekce způsobuje, že se bojíme zaplavat si v moři a představujeme si, že agresivní žraloci a bestiální chobotnice jen čekají, na koho by se vrhli a koho by zardousili. Zatím jsme to my sami,
kdo v sobě potlačujeme zlobu a odmítáme si to přiznat…
– K ''identifikaci'' s komplexem dochází například ve chvíli, kdy se přísně vychovávaný a dosud nesmělý mladík při vstupu na vysokou školu a odloučení od rodičů náhle promění v nespoutaného bohéma a rebela trochu opilého nečekanou odvahou (srov. inflace).
– Teprve čtvrtý způsob zacházení s komplexem – ''[[konfrontace]]'' – je podle Junga zdravý a je součástí procesu individuace neboli vývoje jedince v jedinečnou osobnost. Konfrontace je prvním krokem k integrování osobnosti, jež byla dosud vnitřně rozpolcená.
