Maxmilián Josef Rakouský-Este: Porovnání verzí

Maxmilián byl třetí syn [[arcivévodaFerdinand Karel Habsbursko-Lotrinský|arcivévody Ferdinanda]] Ferdinanda, ''(syna Marie Terezie (1717-1780), guvernéra Lombardie)'' a Marie Beatrice, rozené von Este (1750–1829).

V mládí žil v [[Monza|Monze]], odkud jeho rodina v době první koaliční války musela utéci před [[Francouz]]y utéci. Následovala [[Verona]], [[Padova]] ''(Padua)'', [[Terst]] ''(Triest)'' a konečně [[Vídeňské Nové Město]] ''(Wiener Neustadt)''.

Maxmilián v roce [[1801]] vstoupil do řádu německých rytířů a roku [[1804]] byl pasován na rytíře. Současně absolvoval [[Tereziánská vojenská akademie|tereziánskou vojenskou akademii]] ve Vídeňskémvídeňském Novém Městě a roku [[1805]] byl jmenován generálmajorem.

Krátce po vstupu do řádu v roce [[1801]] zdědil Maxmilián Josef po svém strýci Maxmiliánovi[[Maxmilián FranziFrantišek von OsterreichHabsbursko-Lotrinský|Maxmiliánovi]] značné jmění.

V roce [[1809]] Maxmilián bojoval v [[Německo|Německu]] proti Francouzům. Po porážce u [[Řezno|Řezna]] ''(Regensburg)'' se vrátil do rakouské armády a měl za úkol vybudovat opevnění [[Linec|Lince]] ''(Linz)'', což se mu pro nedostatek času nezdařilo. Tato skutečnost ho přiměla později - zatím byl jmenován brigádním generálem dělostřelectva - zabývat se vhodným opevňovacím systémem důležitých strategických bodů v říši. Realizoval však pouze svůj plán v Linci a to věž opevnění.

V roce [[1830]] koupil „zámekzámek Ebenzweier“Ebenzweier u [[Altmünster]]u u [[Traunsee]] a nechal přistavět další dvě křídla zámku. V letech [[1831]] až [[1839]] vlastnil Maxmilián také dva domy v Linci, když dohlížel na budování věže opevnění.

V roce [[1835]] byl zvolen [[velmistr]]em [[řád německých rytířů|řádu německých rytířů]]. V této funkci se zasloužil o rozvoj řádu. Podařilo se mu zvýšit počet [[noviciátNoviciát|noviců]]. Podporoval také jiné řády finančně nebo naturáliemi, jako [[jezuitéJezuité|jezuity]], [[milosrdné sestry]], [[redemptoristéRedemptoristé|redemptoristy]] a chudé sestry od [[svatý František|svatého Františka]]. Vedle toho byl také příznivcem a sponzorem škol, starobinců a podporoval dělníky a řemeslníky, odkupoval zboží, aby nedocházelo k zastavení provozů.

V roce [[1863]] onemocněl na "vodnatelnost", na jejíž následky dne 1. června na zámku Ebenzweieru zemřel. Byl pochován na hřbitově v [[Altmünster]]u.