Byzantská kultura: Porovnání verzí

Od 14.století rozdělil vyšší kruhy byzantské společnosti poslední velký spor náboženské povahy, v němž šlo o [[hésychasmus]] a následně o přijetí [[církevní unie]]. Hésychasmus bylo iracionální [[Mystika|mystické]] hnutí, jež se ve 14.století zrodilo v [[Kontemplace|kontemplativním]] prostředí klášterů na hoře [[Athos]]. Neustálou modlitbou a naprostým vnitřním soustředěním usilovalo o [[Emoce|emotivní]] spojení s Bohem a dosažení duševního klidu, jež je řecky označován jako ''hésychia''. Na stranu hésychastů se přiklonil mocný magnát [[Jan VI. (papež)Kantakuzenos|Ióannés Kantakuzenos]] a ze sporu duchovní povahy učinil politickou záležitost. Zároveň ovšem probíhala složitá [[Teologie|teologicko]]-[[Filosofie|filozofická]] diskuse mezi vyznavači hésychasmu a jeho odpůrci, do níž se promítal protiklad mezi západním [[Racionalismus|racionalismem]], usilujícím o logický výklad církevních dogmat, a východním mysticismem, založeným na [[Intuice|intuici]]. V letech [[1347]] - [[1354]] byl Kantakuzenos uznán za spolucísaře a zasadil se o přijetí hésychasmu jako oficiálního dogmatu ortodoxní církve. Hésychamus získal v Byzanci mnoho přívrženců v různých společenských vrstvách a šířil se odtud do dalších pravoslavných zemí, především na [[Rusko|Rus]].