Esejci: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Historický vývoj: Některé teorie předpokládají, že dnešní Mandejci jsou pozůstatkem uprchlých zbytků Esejců. |
|||
Řádek 17:
Hnutí však nebylo přijato a zvedl se proti němu odpor, skupina se proto uchýlila do „země damašské“ a vstoupili do „Nové smlouvy“. Po čtyřiceti letech (tedy roku [[136 př. n. l.]]) se však část mužů, vedených „Mužem lži“, od skupiny odtrhla – zřejmě šlo o [[farizeové|farizeje]], kteří zřejmě vystřízlivěli z nenaplněných apokalyptických představ<ref>Schubert. str. 69n.</ref> (odtud také může pocházet název farizeů – „oddělení“). Esejci pak také později farizeje kritizovali jako „hledače hladkosti“ či „přemisťovatele mezníků“ (jelikož přizpůsobovali příkazy [[Tóra|Tóry]] tehdejším podmínkám).<ref>Segert. str. 165-167.</ref>
Další vývoj je zřetelný z nálezů mincí v Kumránu – první pocházejí z období vlády [[Jan Hyrkán|Jana Hyrkána]] (134-103 př. n. l.), menší osídlení však v Kumránu mohlo existovat i dříve. Někdy mezi lety 39-31 však esejci Kumrán opustili. Důvod není zcela jasný – mohlo to být kvůli nájezdu [[Parthové|Parthů]] anebo zemětřesení, které sídliště poničilo. V tu dobu se zřejmě těšili přízni [[Herodes Veliký|Heroda Velikého]] a žili těsně u hradeb Jeruzaléma, kde se po nich dochovaly nádrže, podobné těm kumránským. Do Kumránu se esejci vrátili po Herodově smrti (4 př. n. l.) a sídliště obnovili. Během [[První židovská válka|První židovské války]], roku 68, však bylo nakonec kumránské sídliště zničeno [[Starověký Řím|římským]] vojskem, které zde zanechalo na několik let posádku. S Kumránem zaniklo také esejské hnutí.<ref>Thiede. str. 19-20.</ref> Některé teorie předpokládají, že dnešní [[Mandejci]] jsou pozůstatkem uprchlých zbytků Esejců.
== Život esejců ==
| |||