Van Allenovy pásy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Charakteristika: minus dlouhodobě nedoložená věta, vložené původně s referencí nepotvrzující tvrzené; linky |
doplneni, nahrada alfa protony |
||
Řádek 3:
== Charakteristika ==
Van Allenovy pásy se rozprostírají od výšky zhruba 400 km nad zemským povrchem do vzdálenosti asi 50 000 km. Vnitřní radiační pás tvoří zhuštění částic ve výšce asi 3 000 km, což je okolo 0,1 až 1,5 zemských [[poloměr]]ů. Vyšší oblast zhuštění ve výšce zhruba 15 000 km (2–10 zemských poloměrů) je vnější pás. Ve vnitřním pásu převládají energetické protony s velkou energií. Je mnohem stabilnější vůči magnetické energii než vnější pás. Ten tvoří méně energetické elektrony s energiemi měřitelnými v kilo[[elektronvolt]]ech. Oba pásy obklopují Zemi symetricky okolo její [[magnetická osa|magnetické osy]]. V průřezu mají pásy [[půlměsíc]]ovitý tvar, což je zapříčiněné [[topologie|topologií]] křivek geomagnetického pole. Zahušťující se křivky mají efekt [[magnetické zrcadlo|magnetického zrcadla]], proto jimi většina nabitých částic nemůže proniknout až k [[pól]]u. Částice se proto odrážejí zpět a putují k druhému zrcadlu nad druhým pólem, který je opět odrazí. Tímto způsobem jsou částice v radiačním pásu dlouhodobě uvězněné a jejich nejvyšší koncentrace se nachýzí nad rovníkem. Pokud mají částice vhodný úhel letu vzhledem k siločarám a vhodné energie, mohou v oblasti zrcadel proniknout až do [[Atmosféra|atmosféry]], kde mohou způsobit [[polární zář]]. Pravděpodobnost jejich průniku do atmosféry je tím větší, čím větší příkon částic směrem od [[Slunce]] pozorujeme. Největší bývá v období [[geomagnetická bouře|geomagnetických bouří]].
Nabité částice ve Van Allenových pásech jsou ovládané [[Lorentzova síla|Lorentzovou silou]]. Vykonávají tři různé [[pohyb]]y: oběh okolo své siločáry s periodou několika mikrosekund až milisekund, spirálový pohyb podél siločar a pohyb částic kolmý na rovinu magnetického [[poledník]]u. Částice ztrácejí svoji energii při srážkách s částicemi atmosféry. Neustále však přibývají nové částice vznikající rozpadem sekundárního [[kosmické záření|kosmického záření]], ze slunečního větru a z [[ionosféra|ionosféry]].
Řádek 9:
Van Allenovy pásy mají všechny planety s magnetosférou. Nejmohutnější je má ve Sluneční soustavě [[Jupiter (planeta)|Jupiter]], protože má ze všech planet nejsilnější magnetické pole. Jupiterovy pásy jsou silně ovlivněné měsícem [[Io]], který dodává pásům ionty [[síra|síry]] a [[sodík]]u. Zvýšená [[radiace]] především ve vnitřním pásu způsobuje problémy [[umělá družice|družicím]], jejichž [[oběžná dráha]] protíná tuto oblast. Jednou z nich je i [[Hubbleův vesmírný dalekohled]], který se při průletu Van Allenovými radiačními pásy vypíná.
Lidem a živým organismům obecně
== Reference ==
| |||