Gotthard Heinrici: Porovnání verzí

[[imageSoubor:Bundesarchiv Bild 146-1977-120-09, Hans Günther v. Kluge, Gotthard Heinrici.jpg|thumb|Setkání maršála Günthera von Kluge (vlevo) a Gottharda Heinriciho, 1943.]]

'''Gotthard Heinrici''' ([[25. prosinec|25. prosince]] [[1886]], [[Gusev|Gumbinnen]] – [[13. prosinec|13. prosince]] [[1971]], [[Waiblingen]], [[Německo]]) byl [[TřetíNacistické říšeNěmecko|německý]] nacistický [[generál]] ve [[Druhá světová válka|druhé světové válce]].

Narodil se ve [[Východní Prusko|Východním Prusku]]. Jeho bratrancem byl [[Gerd von Rundstedt]], jeho manželkou Gertruda Heinrici byla poloviční Židovka a rodina dostala od [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]] takzvané [[prohlášení o německé krvi]] (''Deutschblütigkeitserklärung''). Měli spolu dvě děti, chlapce a děvče. Byl velmi pobožný člověk, jenž pravidelně chodil do [[kostel]]a. V důsledku své [[pobožnost]]i byl v nacistické hierarchii nepopulární.

V řadách [[Wehrmacht]]u si vybudoval [[reputace|reputaci]] nejlepšího defenzivního [[generál]]a. Proto jej jeho vojáci nazývali tzv. „Unser Giftzwerg“. V době [[Blesková válka|bleskové války]] ve [[Franci|Francii]]i velel 12. armádnímu sboru a podařilo se mu dne [[14. červen|14. červnčervna]]a, [[1940]] prorazit si cestu přes [[Maginotova linie|Maginotovu linii]].

V době [[Operace Barbarossa|operace Barbarossa]] v roce [[1941]] velel [[XXXXIII. armádní sbor (Německo)|XXXXIII. sboru]] u [[2. tanková skupina (Německo)|2. tankové skupiny]], takže podléhal velení [[Heinz Guderian|Heinze Guderiana]]. Za své zásluhy obdržel [[Rytířský kříž]]. Dne [[26. únor]]a, [[1942]] byl převelen k [[4. armáda (Německo)|4. armádě]]. V rámci ní před [[Moskva|Moskvou]] asi 10 týdnů udržoval celistvost obranné linie, pričemž vzdoroval početně podstatně silnějšímu protivníkovi.

Už v té době se stal známým díky své [[defenzíva|defenzivní]] [[taktika|taktice]]. Jeho typickým manévrem bylo stáhnutí vlastní přední linie těsně před začiatkem sovětské dělostřelecké přípravy. Takže bombardování vlastně zasáhlo prázdné pozice.

V létě [[1944]] byl pověřen velením [[1. tanková armáda (Německo)|1. tankové armády]] (skládající se z [[XI. armádní sbor (Německo)|XI.]] a [[XXIV. tankový sbor (Německo)|XXIV. tankového sboru]]) a [[1. armáda (Maďarsko)|1. maďarské královské armády]] (skládající se z 3., 6. a 7. divize a [[XXXXIX. horský sbor (Německo)|XXXXIX. horského sboru]]). Tyto jednotky čelily sovětským vojskům na východním [[Slovensko|Slovensku]] a v [[Maďarsko|Maďarsku]], pričemž osm měsíců vedly obranné boje při [[Karpatsko-dukelská operace|Karpatsko-dukelské]] a [[Východokarpatská operace|Východokrapatské operaci]]. Částečně zasáhly i proti [[Slovenské národní povstání|Slovenskému národnímu povstání]] ve směru [[Poprad]] - [[Telgárt]]. Za tuto činnost a hlavně za řízení ústupu prez [[Karpaty]] až do [[Slezsko|Slezska]] byly Heinricimu uděleny [[3. březen|3. března]] [[1945]] k Rytířskému kříži i [[Meče a Dubové listy]].

== Reference ==