Palatalizace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 4844525 uživatele 83.69.40.154 (diskuse) zrušena rfv |
m fmt |
||
Řádek 7:
Palatalizace [[souhláska|souhlásky]] bývá sdílena i následující [[samohláska|samohláskou]]. [[Fonologie|Fonoloficky]] se z praktických důvodů bere za primární rozlišovací rys palatalizace souhlásky. U samohlásek se změněná výslovnost považuje za poziční variantu ([[alofon]]). Tak je tomu např. v [[ruština|ruštině]], která má sady palatalizovaných (změkčených) a nepalatalizovaných (tvrdých) souhlásek. Palatalizované souhlásky jsou následovány předními variantami samohlásek, zatímco nepalatalizované zadními. Nejvíce patrný je rozdíl v případě fonému /i/, jehož přední varianta je „měkké“ {{IPA|[i]}} (и) a zadní varianta je „tvrdé“ {{IPA|[ɨ]}} (ы).
Ve [[Historický vývoj češtiny|staré češtině]] byla palatalizace rovněž důležitým [[fonologie|fonologickým]] rozlišovacím rysem. Palatalizované souhlásky však ve [[14. století]] buď zcela zanikly (změnily se v nepalatalizované), nebo se změnily na [[palatální souhláska|palatální]] (ď, ť, ň). Současně s tím zanikl i výslovnostní rozdíl mezi předními a zadními variantami samohlásek. Ačkoliv palatalizace v češtině zanikla, a ztratila tedy svůj fonologický význam, ovlivnila významně svými důsledky morfologii, slovotvorbu i pravopis (měkké a tvrdé vzory skloňování, střídání hlásek, psaní ''i/y'' a ''ě'' atd.) současného jazyka.
Forma palatalizace ve [[slovanské jazyky|slovanských jazycích]] se nazývá též [[jotace]].
| |||