Wikipedista:Birnak/pískoviště2: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m meziuložení |
m meziuložení |
||
Řádek 3:
Družice byla stabilizovaná rotací a její vnější konstrukce se skládala ze dvou kuželových skořepin ze sklo-laminátu, které byly spojeny středovou hliníkovou sekcí válcovitého tvaru. Průměr sondy ve středové části byl 750 milimetrů a výška byla taktéž 750 milimetrů. Dodávku elektrické energie zajišťovalo přibližně 3000 solárních článků umístěných na horní i dolní kuželové části a dodatečné napájení obstarávalo 15 nikl-kadmiových baterií. Tyto baterie byly umístěny po obvodu centrální sekce a při rotaci družice soužily jako setrvačník a napomáhaly tak její stabilizaci. Na centrální sekci byly umístěny dvě dipólové antény o výkonu jednoho wattu pracující v pásmu HF (na frekvenci 20 MHz), která vysílaly telemetrická data zpět na Zemi. Anténa radiomajáku pro sledování družice byla instalována na spodku dolní kuželové části a pracovala v pásmu VHF (na frekvenci 108 MHz).
Po obvodu centrální sekce bylo umístěno pět [[Bolometr|bolometrů]] pro měření tepelného (infračerveného) záření a tři detekční buňky mikrometeoroidů na bázi sulfidů kadmia. Pro detekci a měření [[Lymanova série|Lymanova-α záření]] byly v horní kuželové sekci naproti sobě umístěny [[Ionizační komora|ionizační komory]]. Jedna s okénkem z [[Fluorid lithný|fluoridu lithného]] a druhá s okénkem [[Berylium|berylia]]. Na vrchu družice by Geigerův počítač pro detekci kosmického záření. Hlavní ionizační komora pro detekci nabytých částic z radiačních pásů Země a kosmického záření byla umístěna uprostřed vrchní kuželové sekce.
== Experimenty ==
=== Tepelné vyzařování ===
Experiment byl navržen k měření dopadajícího a odraženého slunečního UV záření a IR záření vyzařovaného Zemí s cílem získat lepší pochopení hnacích sil v zemské atmosféře. K měření sloužilo pět bolometrů. První dva reagovaly stejně na vyzařování Slunce i Země, třetí reagoval lépe na vyzařování ze Země, čtvrtý byl zaměřen na sluneční záření a pátý byl chráněn před přímím slunečním zářením a měřil pouze záření odražené. Celá snímkovací sekvence trvala 30 sekund. Během jednoho oběhu tak bylo možné provést přibližně 180 měření. Experiment byl úspěšný a použitelná data byla získávána až do 28. února 1961.
== Externí odkazy ==
| |||