Československo-polský spor o Oravu a Spiš: Porovnání verzí

[[Soubor:Slovakia borderPoland.png|thumb|upright=2.3|Mapka sporného území. Orava: č. 3 označuje oblast Jablonky, přiřčenou Polsku, č. 2 oblast Velké Lipnice, přiřčené Polsku a vyměněné s Československem za oblast č. 4, Hladovku a Suchou Horu. Spiš: č. 7 označuje oblast Nové Bílé, přiřčenou Polsku, č. 8 oblast Lešnice, přiřčenou Československu a č. 6 oblast Javoriny, přiřčenou Československu]]

 

 

== Rámec událostí ==

{{Wikisource|Československo-polská deklarace o přijetí arbitráže ve sporu o Těšínsko, Oravu a Spiš|lang=cs}}

{{Wikisource|Vládní vyhláška ze dne 18. prosince 1924 o rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 28. července 1920 o Těšínsku, Oravě a Spiši|lang=cs}}

 

Velvyslanecká konference vydala rozhodnutí o československo-polských hranicích, včetně Oravy a Spiše, [[28. červenec|28. července]] [[1920]]. Na Slovensku byly požadavky Polska zohledněny v omezené míře. Polsko získalo 20 % území Oravy s obcemi Srnie, Podvlk, Harkabúz, Nižná Zubrica, Vyšná Zubrica, Oravka, Bukovina-Podsklie, Pekelník, Jablonka, Chyžné, Hladovka, Suchá Hora, Vyšná Lipnica a část Nižné Lipnice, a 4,2 % území Spiše s obcemi Nová Belá, Fridman s (osadou Falštin), Krempach, Tribš, Durštín, Čierna Hora, Jurgov, Repisko, Vyšné Lapše, Nižné Lapše, Nedeca, Kacvín a Lapšanka.<ref>Borák, Žáček (1993), str. 13.</ref> Československá strana rozhodnutí přes svůj nesouhlas podepsala týž den a polská [[31. červenec|31. července]] [[1920]]. Polská strana současně předala slavnostní ohrazení, které kritizovalo nerespektování národnostních poměrů při stanovení hranic.

[[Soubor:Orawa 1938.jpg|thumb|Mapa ukazující část slovenské Oravy přičleněnou v roce 1938 k Polsku]]

[[Soubor:Spisz 1938.jpg|thumb|Mapa ukazující část slovenské Spiše přičleněnou v roce 1938 k Polsku]]

 

Polská vláda odevzdala své územní požadavky nikoli do [[Praha|Prahy]], ale přímo do [[Bratislava|Bratislavy]]. Týkaly se území v okolí Čadce, části tatranských lesů, Javoriny, Pienin na Dunajci, řeky Poprad a dalších míst, s celkem přibližně 6000 obyvateli.<ref name="BŽ20"/> Slovenská autonomní vláda polskou nótu odmítla a navrhla jednání na základě etnického principu. Následovalo polské ultimátum a autonomní slovenská i československá vláda, které v té době stály před vyřešením územních sporů s [[Maďarsko|Maďarskem]], hrozbě použití síly ustoupily.<ref name="BŽ20"/> Československá strana se vzdala možnosti řešit spor cestou plebiscitu a byla vytvořena delimitační komise k určení průběhu hranic. Československé zástupce v delimitační komisi jmenovala slovenská autonomní vláda.<ref name="BŽ21">Borák, Žáček (1993), str. 21.</ref> Komise pracovala v nepřátelsky laděném prostředí, za spontánních, ale i organizovaných protestů místního obyvatelstva proti připojení k Polsku.<ref name="BŽ21"/>

[[1. září]] 1939 časně ráno započal německý [[Invaze do Polska|útok na Polsko]]. Na úseku německého armádního seskupení „Jih“, kde útočila 14. německá armáda generála von Lista, zaútočila i slovenská [[polní armáda „Bernolák“]] o síle třech [[divize|divizí]] a jedné rychlé skupiny (celkem bylo zmobilizováno 51&nbsp;306 mužů).<ref>Kliment, Nakládal (2003), str. 80.</ref> Ze slovenských letišť startovala letadla [[Luftwaffe]], bombardující [[Krakov]] a [[Varšava|Varšavu]]. Bojů se zúčastnily i tři slovenské letky – 39. a 45. stíhací letka a 16. pozorovací letka. Na polské straně naopak bojoval [[Legion Čechů a Slováků]], který se v Polsku zformoval jako součást československého zahraničního odboje. 18 vojáků slovenské armády padlo, 46 bylo raněno a 11 bylo nezvěstných.<ref>Kliment, Nakládal (2003), str. 83.</ref> Po ukončení bojů se v [[Zakopane|Zakopaném]] se konala přehlídka slovenských vojsk.<ref>Borák, Žáček (1993), str. 24 a 25.</ref>

 

 

== Po druhé světové válce ==

Všechny [[československo-polské pohraniční spory]], tedy i spor o Oravu a Spiš, s konečnou platností ukončila Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve [[Varšava|Varšavě]] [[13. červen|13. června]] [[1958]]. Tato smlouva byla [[17. říjen|17. října]] [[1958]] ratifikována Národním shromážděním Republiky československé, a to ústavním zákonem č. 62/1958 Sb. o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou. Platnosti smlouva nabyla [[14. únor]]a [[1959]].

 

<references/>

 

== Literatura ==

| příjmení = Borák

| jméno = Mečislav

| isbn = 80-85491-43-5

}}

| příjmení = Friedl

| jméno = Jiří

| isbn = 978-80-86493-23-7

}}

| příjmení = Kaplan

| jméno = Karel

| isbn = 80-7038-193-08

}}

| příjmení = Kárník

| jméno = Zdeněk

| isbn = 978-80-7363-146-8

}}

| příjmení = Kliment

| jméno = Charles K.

| isbn = 80-206-0596-7

}}

| příjmení = Peroutka

| jméno = Ferdinand

 

== Externí odkazy ==

 

{{Československo-polské pohraniční spory}}