Vigenèrova šifra: Porovnání verzí

Pokud bychom chtěli zašifrovat slovo „silnice“, postupovali bychom takto: první písmeno, „s“, bychom zašifrovali podle první abecedy: s→L. Druhé písmeno bychom zašifrovali podle druhé abecedy: i→E. Třetí písmeno opět podle první abecedy: l→S. Pak n→G, i→O, c→Q a e→T. Výsledné šifrové slovo by bylo: „LESGOQT“. Už v tomto krátkém slovu můžeme vidět hlavní výhodu Albertiho šifry: jedno písmeno v otevřeném textu se může zašifrovat různými způsoby a v zašifrovaném textu tak může být pod více znaky. Písmeno „i“ bylo zašifrováno do písmen „E“ a „O“. Toto značně ztěžuje [[Kryptoanalýza|kryptoanalýzu]], protože útočník nemůže použít jednoduchou frekvenční analýzu.

 

[[Image:Vigenère square.svg|right|thumbnail|350px|Vigenèrův čtverec je pomůcka používaná při šifrování Vigenèrovou šifrou.]]

Vigenèrova šifra je rozšíření původní Albertiho šifry, která používala pouze dvě šifrové abecedy. Vigenèrova šifra umožňuje použít až 26 šifrových abeced, čímž drasticky snižuje pravděpodobnost prolomení šifry. Tato šifra se ve své době označovala jako ''Le chiffre indèchiffrable'', tedy nerozluštitelná šifra. Základem šifrování se stal Vigenèrův čtverec, což byla šifrovací pomůcka, na které bylo znázorněno oněch 26 šifrových abeced, které jsme mohli použít. Ve čtverci byla na prvním řádku vepsaná otevřená abeceda, což byla normální abeceda a, b, c, d, … Na dalších řádcích pak byla vepsána šifrová abeceda, která vznikla posunem předchozí abecedy o jedna (jakoby [[Caesarova šifra]] s klíčem „b“). V levém sloupečku pak byl klíč posunutí vzhledem k první, otevřené abecedě. Přehledně to zobrazuje obrázek napravo. Každé písmeno z otevřené abecedy můžeme zašifrovat kteroukoliv z 26 šifrových abeced, což znamená, že jakýkoliv znak z otevřeného textu jsme schopni zašifrovat na libovolný znak. To opět snižuje riziko prolomení šifry.

 

Tyto slabiny využil anglický matematik a filosof [[Charles Babbage]] a v 19. století tuto šifru prolomil.

 

== Literatura ==