Československo-polský spor o Oravu a Spiš: Porovnání verzí

 

Polská vláda odevzdala své územní požadavky nikoli do [[Praha|Prahy]], ale přímo do [[Bratislava|Bratislavy]]. Týkaly se území v okolí Čadce, části tatranských lesů, Javoriny, Pienin na Dunajci, řeky Poprad a dalších míst, s celkem přibližně 6000 obyvateli.<ref name="BŽ20"/> Slovenská autonomní vláda polskou nótu odmítla a navrhla jednání na základě etnického principu. Následovalo polské ultimátum a autonomní slovenská i československá vláda, které v té době stály před vyřešením územních sporů s [[Maďarsko|Maďarskem]], hrozbě použití síly ustoupily.<ref name="BŽ20"/> Československá strana se vzdala možnosti řešit spor cestou plebiscitu a byla vytvořena delimitační komise k určení průběhu hranic. Československé zástupce v delimitační komisi jmenovala slovenská autonomní vláda.<ref name="BŽ21">Borák, Žáček (1993), str. 21.</ref> Komise pracovala v nepřátelsky laděném prostředí, za spontánních, ale i organizovaných protestů místního obyvatelstva proti připojení k Polsku.<ref name="BŽ21"/>

[[24. listopad]]u [[1938]] zaútočil v Oravském Podzámku shromážděný dav kamením na autobus s polskou delegací a polská vláda obratem oznámila, že v zájmu zajištění klidu bude sporné území obsazeno polskou armádou. Dopoledne následujícího dne zahájila [[Samostatná operační skupina „Slezsko“]] polské armády vstup do Čadecka, střeženého zesílenou obranou [[Československá armáda|československé armády]]. Nastaly urputné ústupové boje se zapojením [[dělostřelectvo|dělostřelectva]] a [[bombardér|bombardérů]]. Další den byla oblast obsazena polským vojskem. K podobnému střetu došlo poblíž Javoriny.<ref name="BŽ21"/> [[30. listopad]]u 1938 byl podepsán delimitační protokol. Československo ztratilo na Slovensku území o celkové rozloze 226km² se 4280 obyvateli.<ref name="BŽ21"/> Polské úřady začaly na anektovaném území provádět násilnou [[asimilace (sociologie)|asimilaci]] obyvatelstva. [[Polština]] byla zavedena jako jediná úřední řeč a příslušníci slovenské inteligence byli z území vysídlováni.<ref>Borák, Žáček (1993), str. 22.</ref>