Skloionomerní cement: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m částečná wikifikace
mBez shrnutí editace
Řádek 1:
'''Skloionomerní cement'', anglicky ''glass ionomer cement'' (GIC), je adhezivní [[cement]] s řadou použití v [[Stomatologie|zubním lékařství]], který z ordinací v posledních letech pro svoji schopnost adheze ke strukturám zubů vytlačuje [[silikát]]ové cementy. Jedná se vždy o kombinaci [[Sklo|skleněného]] prášku s [[ionomer]]em, v tomto případě [[polymer]]ní karboxylovou kyselinou; tyto dvě složky se před aplikací do kavity musí na sklíčku nejdříve namíchat. GIC byly vynalezeny v roce 1969 B. E. Kentem a A. D. Wilsonem. Klinické reference se datují od r. 1977. První materiál dostal jméno ASPA podle anglických pojmenování jednotlivých složek (alumino silicate polyalkenoic acid).
 
==Složení==
Řádek 5:
*tekutina: kyselina polyakrylová a její kopolymery s kyselinou itakonovou a maleinovou, dále se přidává kyselina vinná, kolem 5 %, ke zlepšení zpracovatelnosti a stability.
 
Přibližně 24 % cementu tvoří [[voda]]. Ta je důležitá pro životnost materiálu. V konečné fázi tuhnití je totiž cement citlivý na vlhko. Ztráta vody má na svědomí praskliny a změkčení materiálu. Je tedy důležité po preparaci kazivého ložiska ošetřit dentin kondicionerem, který naneseme aplikátorem. Jedná se o 10% [[kyselina polyakrilová|kyselinu polyakrylovou]], dentinové tubuly zůstávají uzavřeny a při tuhnutí cement z dentinu nenasává vodu. Po nanesení je též důležité opláchnout kondicioner 10-15 s a lehce ho osušit. Nesmíme povrch přesušit, musíme zajistit, aby na ošetřeném povrchu zůstala vlhkost, to poznáme podle lesklého vzhledu.
==příprava==
 
==Příprava==
Po smíchání obou částí, tzn. prášku a tekutiny, podle zásad výrobce, jsou v počáteční fázi tuhnutí v rámci reakce prášku a tekutiny uvolňovány vápenaté a hlinité kationty Ca2+, Al3+. Koncentrace Ca2+ roste rychleji než koncetrace Al3+, proto dojde během několika minut ke ztuhnutí cementu pomocí vápenatých můstků mezi molekulami kyseliny polyakrylové. Tento [[gel]] je citlivý na vlhkost - voda hraje důležitou roli při tuhnutí, slouží jako reakční složka a po ztvrdnutí stabilizuje strukturu cementu hydratací - a gel se mění na ve vodě nerozpustný Ca-Al-polykarboxylový gel. Struktura plně vytvrzeného GIC je směs skleněných částeček obklopených silikagelem v matrix polyaniontů, spojených příčnými iontovými vazbami. Konečné mutační a hydratační procesy dozrávání cementu mohou trvat až několik měsíců.
 
==Vlastnosti==
Skloionomerní cement má mnoho podobných vlastností jako přírodní tvrdá zubní tkáň, ve srovnání se sklovinou a zubovinou je GIC obecně méně pevný. Pro účely stomatologie má význam pro svoji malou rozpustnost, dobrou pevnost, dále velmi dobře přilnává k dentinu, sklovině i některým kovům, a to díky iontové výměně. Má protikazivé účinky, aneboť obsahuje [[fluor]]idové anionty, cement má možnost opětovného nasycení těchto iontů. Obecně lze říci, že má vyhovující netoxické vlastnosti. Limituje jej, jako u ostatních dentálních cementů, nedostatek pevnosti a špatné mechanické vlastnosti. Proto nesmí být vystaven přílišnému žvýkacímu (mastifikačnímu) tlaku, pokud není dobře zpevněn a podepřen okolními zubními strukturami. Jeho tepelná roztažnost je blízká dentinu. Současné GIC se podstatně liší od původních, proto už jim tyto negativní vlastnosti ne tak úplně přísluší.
 
V rámci zdokonalování mechanických vlastností pro dentální použití se vyvinul cement Cermet, který je svým složením sklokeramický cement, protože obsahuje příměs kovových částeček, zejména stříbra, které fungují jako absorbéry stresu tím, že snižují koeficient tření. Cementy Cermet mají tedy větší odolnost proti abrazi a jsou více pevné v ohybu.