Hladítko: Porovnání verzí

*'''Dževěné''' (dřevovohobl; rajbret) - nezbytné a dodnes nenahraditelné pro zpracování tuhého (ne tekutého) [[beton]]u do plochy. Existuje v mnoha různých velikostech, často si ho zedník vyrobí nebo nechá vyrobit dle svých požadavků. Prodávaný je z měkkého [[smrk]]ového dřeva nebo z měkkého a lehkého topolového. Brzy se však u něho srazí hrany. Proto někteří zedníci dávají přednost tvrdému dřevu jasanovému, u něhož hrany jsou stálé. Právě na zpracování betonové plochy je vidět, proč se hladítku říkalo kdysi zednický hoblík. Zedník např.změřil výšku plochy. Je třeba jít o 5 mm níže. Přiloží dřevěné hladítko, přitlačí a začne dělat krouživé pohyby. Hrany hladítka strhují, anebo shoblovávají beton do stran. Až dojde na potřebnou výšku, shoblovaný beton hladítkem odhrne a plochu jemně zarovná. Opět platí, že čím jednodušší nástroj, tím větší praxi a zručnost pracovník potřebuje. Laik je udiven, co vše tento jednoduchý nástroj dokáže v rukou mistra. Např. betonová podlaha plus-mínus 2 mm pod latí 4 metry dlouhou. Drahá nivelační malta není vůbec potřeba. Dřevěné hladítko má stále velké uplatnění u památkářských zedníků. Není pochyb o tom, že je staré několik tisíciletí▼

*'''Plstěné''' (filcové; filc, hobl) - náleží dnes už také mezi historickou zednickou klasiku, dodnes ho ještě používají památkářský zedníci a štukatéři.Používá se už mnoho století na jemnou vápennou maltu,která se u nás asi až do roku 1995 míchala postaru přímo na stavbách.Postupně se pak ale rozšířila a dnes zcela převládla už hotová jemná malta v pytlích,neboť práce je s ní pohodlnější a rychlejší.Současně s ní se začaly používat hladítka z pěnové gumy.Na klasickou vápennou maltu je ale filcové hladítko lepší.Filcových hladítek je mnoho druhů, šířek a tvarů a zedníci si zhotovovali i svoje vlastní dle potřeby.(každý měl doma desku tvrdé plsti-filcu,uřízl potřebný kus a nalepil ho.Pak se musely chlupy nad ohněm opálit).Koupit se dalo jen základní provedení o rozměrech 125 x 265 mm.▼

*'''Hladítko z pěnové gumy''' - je novější typ hladítka a přišlo k nám s rozvojem jemných hotových malt v pytlích, převládlo kolem roku 1995 a vytlačilo dosavadní hladítko plstěné.Má rozměr 125 x 265 mm a je jich více druhů z hlediska tuhosti a struktury pěnové gumy.▼

*'''Molitanové''' - se objevilo s dosažitelností molitanu u nás, to jest v 70.tých letech.Molitan byl velmi měkký a omítku nesrovnával, jen vytvářel hladký povrch.Práce s ním byla rychlá a pohodlná-nemuselo se na něho tlačit-ale povrch omítky byl přímo zvlněný-(doslova fušeřina).Používal se na podřadné omítky -kotelna,garáž.▼

*'''Ocelové''' - gleťák.Z německého slova die Glätte-hledkost,uhlazenost. Je to hladítko,které vzniklo současně s cementem a s jeho zpracováním.Je tedy už přes 100 let staré.Je to tabulka ocelového-pružného plechu o tloušťce 0,8 až 1 mm.Na jednom konci je hranaté, pravoúhlé,šíře 120 mm,pak se podélně zužuje a na druhém konci přechází do půlkulatého zakončení o poloměru 45 mm.Délku má 250 mm.Nejlevnější povrch betonové podlahy byl povrch zagletovaný-byl mnohem levnější než dlažba.(Dnes se tento způsob téměř nepoužívá,tenkrát zcela převládal).Po vytvoření betonové podlahy dřevěným hladítkem se ještě za syrova beton poprášil cementem.Dělalo se to kovovým kuchyňským sítkem a připomínalo to posypávání koláčů cukrem.Naprášený cement zvlhnul a zedník hranou ocelového hladítka -zešikma-ho začal přejíždět a zatlačovat do betonu.Přejížděl tak v různých směrech,až vytvořil sklovitě lesklý a hladký povrch.Po vyzrání byl velmi tvrdý a trvanlivý.Podobně bylo možné zagletovat i omítku.Užití:prádelny,kotelny dílny. Protože beton byl nevzhledné, šedočerné barvy,natíral se pak olejovou nebo syntetickou barvou,nátěr se musel časem obnovovat.▼