Promítací stroj: Porovnání verzí

[[ImageSoubor:35mmProjectorUnknown.jpg|thumb|Historická promítačka]]

'''Promítací stroj''', '''filmový projektor''', nebo též '''promítačka''', je [[přístroj|zařízení]] které umožní sledovat natočené [[film]]y. Využívá vlastností doznívání zrakového vjemu lidského [[zrak]]u a psychologické zkušenosti o průběhu pohybů ve skutečnosti, jedná se fyziologický jev označovaný

* ''Pohonný [[elektromotor]]'' většinou na třífázový [[střídavý proud]]. (v začátcích kinematografie se točilo klikou)

* ''Rozvod hnací síly''. Používají se různé druhy rozvodů. [[Královský hřídel]], [[ozubené kolo|ozubená kola,]] [[ozubený řemen|ozubené řemeny.]] Dbá se především na provozní spolehlivost, trvanlivost a nehlučnost

* ''Pohybující se části mechanismu.'' Ozubené válečky, [[strhovací mechanismus]], [[maltézský kříž (mechanismus)|Maltézský kříž,]] otáčivá závěrka, navíjecí spojka, [[Zubové čerpadlo|zubové olejové čerpadlo]]. Nejvíc namáhané části jsou uzavřeny v těsné skříni a mazány tlakovým [[olej|olejem.]]

* ''Lampová skříň'' se zdrojem světla

* ''Optická soustava''

* ''Zvuková soustava''

[[ImageSoubor:Filmprojektor 01 KMJ.jpg|thumb|right|Otevřená lampová skříň projektoru Emmeman. Projektor pracuje s obloukovým zdrojem světla, dobře patrné je kulové zrcadlo (vlevo) a sklápěcí pomocné zrcátko s ovládací páčkou. Ovladači dole se nastavuje rychlost posunu uhlíků]]

* '''Moderní''' promítačky určené k '''projekci v kinosálech''' používají téměř výlučně [[xenonová výbojka|xenonové výbojky.]] Baňka výbojky z taveného křemene s pevně nastavenými wolframovými elektrodami je naplněna plynem [[xenon]]em pod tlakem 8-10 atmosfér. Při provozu tlak stoupá na 25-30 atm. Zdrojem světla je oblouk mezi elektrodami. Zážeh oblouku obstarává vysokofrekvenční vysokonapěťový impuls zapalovacího zařízení, tvořící ionizovanou cestu. Nezbytnou součástí je soustava teplopropustného [[interferenční zrcadlo|interferenčního zrcadla]] s pomocným zrcátkem a dobře odvětraná lampová skříň. Větrání je zajištěno silným ventilátorem, odvádějícím nahřátý vzduch a ozón, produkovaný výbojkou. Výbojka je současně i zdrojem ultrafialového záření, skříń je proto vybavena mechanickým blokováním, znemožňujícícm její otevření za chodu světelného zdroje.

* '''Přenosné''' promítací přístroje používaly speciální [[žárovka|žárovky]] s dlouhým tlustým vláknem, v později výlučně halogenové. Promítací žárovky starších typů bylo nutno adjustovat vůči optické soustavě pomocí dutých zrcadel tak, aby obraz vláken co nejlépe vyplňoval okeničku filmového okénka a současně se paprsky, odražené od kulového zrcadla neodrážely na samotné vlákno (v takovém případě došlo k rychlému přehřátí vlákna). Novější žárovky jsou předjustovány z výroby a v optické soustavě jsou fixovány pomocí nezáměnné patice, zajišťující jejich definovanou polohu vůči optické ose a okeničce.

* '''Zdroje světla s uhlíky''' ([[oblouková lampa]]) pracovala s dvojicí uhlíkových tyčinek („uhlíků“) nestejné tloušťky, posouvané pomocí dvojice synchronního motorků a dvou vřeten, nebo (u starších strojů) hodinovým mechanismem. Zdrojem světla byl elektrický oblouk o nízkém napětí, hořící mezi tyčinkami, konkrétně pak místo na čele kladného uhlíku, zvané kráter. Pro zamezení možného poškození držáků a vysokému proudu byly uhlíky opatřeny měděným povlakem. Modernejší projektory byly vybaveny pomocnými elektromagnety, formujícími obloukový výboj do tvaru, co nejlépe odpovídajícího okeničce - tím byl zajištěn vyšší světelný tok a rovnoměrnější prosvětlení plochy filmového okénka. Do směsi byly přidávány prvky vzácných zemin a lehých kovů pro zvýšení stability hoření oblouku a dosažení lepšího spektrálního složení produkovaného světla. Spaliny těchto uhlíků byly velmi toxické. Stroje s obloukovým zdrojem měly lampovou skříň částečně mechanicky oddělenou od mechanické části z důvodů vysoké teploty, obloukem produkovaného ultrafialového záření a vznikajících spalin z hoření uhlíků. Ze stejných důvodů byla lampová skříň vybavena intenzivním odvětráváním do vzduchotechnického kanálu.

== Zvuková soustava ==

* Za okeničkou a strhovačem film prochází ''uklidňovacím zařízením'' smyčky filmu. Je to soustava tlumící a přítlačné kladky, která zachycuje kmitavý pohyb pásu a převádí jej na plynulý

* Přes pomocné kladky se film dostane k optickému (dříve i magnetickému) budiči zvuku. Film je přes ''výkyvnou kladku'' - která vyrovnává nepravidelnosti pohybu filmu - opásán (více než 180°) kolem hladkého válečku bez ozubení. Ten je upevněn na společné ose s ''těžkým [[setrvačník|setrvačníkem]]em''. Odborný termín je ''otáčivá dráha optického budiče zvuku''.

* Snímací optika budiče zvuku promítá na část filmu, kde je umístěn zvukový záznam, ostře osvětlenou snímací plošku. Má délku 2,2mm. a šířku 0,02mm. Na přesném seřízení této plošky je závislá kvalita zvuku.

* Pak světlo dopadá na fotonku či světlocitlivý čip. Elektronika pak převede světlo na zvukový signál.

* ''Přenosné'' - na 8 mm a 16 mm - film upadly v zapomnění s nástupem videotechniky.

* ''Stabilní'' - převážně na 35 mm nebo 70 mm film jsou používané ve stálých kinech a bývají robustní konstrukce s vysokým světelným tokem. Slouží v kinech, kde doposud jsou schopny odolat konkurenci digitálního videa. Jejich předností je velké plátno a jím umocněný prožitek.