Kolonizace Jižní Ameriky: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Role a význam katolické církve v Jižní Americe: +grafické úpravy |
|||
Řádek 171:
===Role a význam katolické církve v Jižní Americe===
Vzhledem k tomu, že hlavním ideologickým ospravedlněním iberské [[conquista|conquisty]] jihoamerického kontinentu bylo obrácení na katolickou víru sehrávala zde významnou roli také katolická církev. Na začátku conquisty proběhla uvnitř církve diskuze o obecném postavení domorodých Indiánů. Tato diskuze vyvrcholila známou diskuzí z Valladolidu, ve které františkán [[Bartolomé de las Casas]] a dominikán [[Juan Ginés de Sepúlveda]] představovali dva odlišné tábory názorů v církvi. Las Casas argumentoval, že domorodci jsou svobodnými lidmi žijícími v přirozeném řádu a tedy, že si zaslouží stejné zacházení jako jiní. Později se vášnivě snažil obhajovat indiánské obyvatele před bezohledným vykořisťováním dobyvatelů:
{{citát|Bůh učinil tolik početné a různé národy této oblasti natolik otevřené a nevinné, jak si jen lze představit. Nejprostší lidé na světě, nevtíraví, neprůbojní a poslušní jsouc prosti zášti či lsti a zcela poslušní, jak ke svým vlastním pánům, tak ke Španělům pod jejichž službou se nacházejí. Nikdy se nehádají a nejsou bojovní či divocí, nedlí v nich zášť a nechtějí si vyřizovat staré účty. Naopak představy o pomstě jsou jim téměř cizí. Současně patří k těm lidským bytostem, které nejsou robustní, ale jejich slabá tělesná konstituce je činí neschopné odolávat tvrdé práci nebo utrpení, a dělá je náchylné ke každé nemoci bez ohledu na to jak by byla mírná.|[[Bartolomé de las Casas]]<ref>Bartolome de las Casas: A'' Short Account of the Destruction of the Indies''.Online:http://www.uvawise.edu/history/wciv1/casas.html</ref>}}
Naopak Sepúlveda viděl v domorodcích přirozené otroky (pojem přejal od [[Aristoteles|Aristotela]]), což podle něj znamenalo, že jejich zotročování je přirozené a Indiáni si nemohou sami vládnout. Tato diskuze dobře charakterizuje roli katolické církve v koloniích, kde se na jednu stranu podílela na některých krutostech tím, že je podobně jako Sepúlveda ospravedlňovala, ale na druhou stranu to byla také katolická církev která se domorodců nejhlasitěji zastávala.
V souvislosti s katolickou církví je dobré rovněž zmínit specifické postavení, které měla v Jižní respektive Latinské Americe ve vztahu ke státu respektive světské moci. V Latinské Americe obecně existoval systém ''patronato real'', který v praxi znamenal, že místní církev podléhala přímo autoritě státu a až po něm [[Vatikán|Vatikánu]]. Znamenalo to, že Vatikán nechal španělským a portugalským panovníkům v koloniích volnou ruku například v otázkách výběru biskupů a arcibiskupů atp.Vedle františkánů nebo dominikánů a dalších, byl nejaktivnějším řeholním řádem v Jižní Americe [[jezuitský řád]]. Jezuité dosáhly na kontinentě jedinečného postavení. V oblastech dnešní Paraguaye, Bolivie, Argentiny, Uruguaye a Brazílie jezuité založili během 17. a 18. století tzv.[[jezuitské redukce]] (''reducciones indios''), které spojovaly misionářskou a christianizační činnost s ekonomickou, ve které byly velmi úspěšné. Pro své autonomní postavení a hospodářský úspěch byly redukce vnímány negativně ze strany státu. V době tzv. bourbonských reforem došlo ke [[zrušení jezuitského řádu]] (1767) a redukce byly tímto způsobem zlikvidovány.
Vedle ideologické role měla katolická církev významnou kulturní a vzdělávací roli. V polovině 16. století vznikla v Jižní Americe první univerzita, která byla plně pod kontrolou a organizací katolické církve. Jednalo se o'' Univerzitu Svatého Marka'' v Limě. Druhá univerzita byla ve stejné době založena v severoamerické části španělského koloniálního panství v Mexiku (Královská a pontifikální univerzita). V případě portugalských kolonií v Jižní Americe existovala nadále závislost na univerzitním vzdělání v metropoli (především na universitě v Combře). Až během 18. století vznikají v koloniální Brazílii první učené společnosti a polytechniky. Hlavními vzdělávacími institucemi tak byly v portugalských koloniích jezuitské semináře a misionářské školy, které samozřejmě existovaly také v případě španělských území.
| |||