Lanškroun (zámek): Porovnání verzí

[[Klášter]] tehdy zabíral téměř celé dnešní [[Alois Jirásek|Jiráskovo]] [[náměstí]]. Na [[sever|severní]] stěnu [[kvadratura|kvadratury]] navazoval [[kostel]], do vnitřního nádvoří se křídla [[klášter]]ní [[budova|budov]]y

otvírala [[gotika|gotickou]] [[křížová chodba|křížovou chodbou]]. Ve východním [[Křídlo (architektura)|křídle]] [[klášter]]a (dnes západní křídlo zámku) se nacházela [[gotika|goti]]cky zaklenutá kapitulní síň, vystupující tehdy [[presbyterium|presbyteriem]] ze zbytku stavby (částečně se zachovala až do dneška). Hlavní vchod byl pravděpodobně v již zcela zaniklém západním křídle. V tomto stavu však [[klášter]] nestál dlouho. Po dobytí [[Litomyšl|Litomyšle]] se [[husiti|husitská]] vojska roku [[1421]] přiblížila k [[Lanškroun]]u, augustiniánští mniši uprchli do [[Olomouc|Olomouce]] a samotná [[budova]] při útoku zřejmě shořela. Poté 11 let [[Lanškroun]]u střídavě vládli [[husité|husit]]ští [[hejtman (vojenství)|hejtmané]].

V roce [[1432]] [[Lanškroun]] získal [[Vilém Kostka]] z [[Postupice|Postupic]]. Jeho syn Zdeněk Kostka v roce [[1451]] znovu obnovil [[lanšpersko-lanškrounské[[lanškroun]]ské panství]]. Po Zdeňkově smrti († [[1468]]) převzal [[panství]] jeho bratr Jan, po něm jeho synové Jan II. a Bohuš, posledními držiteli Lanškrouna[[Lanškroun]]a z tohoto rodu byly od r.[[1505]] Bohušovy dcery Anna a Markéta. V 2.polovině [[15. století]] za [[Kostkové z Postupic|Kostků z Postupic]] bylo východní křídlo zbořeného kláštera[[klášter]]a augustiniánů[[augustiniáni|augustinián]]ů s [[kapitulní síň|kapitulní síní]] a částí křížové chodby upraveno pro občasný pobyt majitelů a pravděpodobně i jako sídlo správního úředníka, pravděpodobně v té době byl také vybourán [[presbytář]] kapitulní síně. K roku [[1507]] je již stavba připomínána jako [[zámek]], ve stejném roce přechází sňatkem Markéty Kostkové s Vojtěchem z [[Pernštejnové|Pernštejna]] lanšpersko-lanškrounské[[lanškroun]]ské [[panství]] pod rod Pernštejnů[[Pernštejn]]ů. Nejdříve zde vládl sám Vojtěch, po jeho smrti v roce [[1534]] jeho bratr Jan z Pernštejna[[Pernštejn]]a, který byl nucen pro dluhy prodat v r.[[1544]] téměř celé [[panství]] Petrovi Bohdaneckému z Hodkova. Ponechal si pouze [[Lanškroun]] s 12 vesnicemi, příliš dlouho mu však ani to nepatřilo. ([[Zámek]] se v té době stal správním centrem[[centrum|centr]]em zbytku [[panství]].) V letech [[1548]]-[[1561]] [[LanškrounskoLanškroun]]sko zástavně patřilo Boskovickým, v roce [[1561]] bylo synem Jana z Pernštejna[[Pernštejn]]a – Vratislavem vyplaceno a za tři roky opět spojeno s [[Lanšperk (hrad)|Lanšperkem]]. Sídlem državy se však již definitivně stal lanškrounský[[lanškroun]]ský [[zámek]], využívaný při občasných návštěvách vrchnosti. V roce [[1588]] [[panství]] se zámkem opět měnilo majitele, Vratislavův syn Jan z Pernštejna[[Pernštejn]]a ho prodal Adamu Hrzánu z Harasova.

Při koupi je [[zámek]] popisován jako zčásti kamenná, zčásti dřevěná [[stavba]] s mnoha pokoji, při zámku stála štěpnice a poblíž dvůr. Za nového majitele se [[zámek]] velmi změnil. Sloužil nejenom jako sídlo správy, ale i poprvé jako sídlo majitele. Proto Adam Hrzán přistoupil k renesanční[[renesance|renesan]]ční přestavbě. Západní jednopatrové křídlo bylo opraveno, byl zřízen i vstupní portál a průjezd do nevelkého dvora za zámkem. Zcela nově se vybudovalo jižní křídlo, které mělo již čistě renesanční[[renesance|renesan]]ční ráz. V té době se obě křídla výškou i zastřešením lišila. Zděné hospodářské stavby[[stavba|stavb]]y, které byly postaveny ze starších klášterních[[klášter]]ních [[budova|budov]], spolu s nově založenou zahradou[[zahrada|zahrad]]ou utvořily první zámecké nádvoří, oddělující [[zámek]] od ostatní městské zástavby. Celý tento prostor byl uzavřen zdí a vstup byl v místě dnešní Školní ulice. Hrzánovskou přestavbu připomíná především vstupní portál s letopočtem dokončení stavby[[stavba|stavb]]y [[1601]] a s [[erb|erbem]] Adama Hrzána a jeho manželky Anny ze Sulevic. Z této doby pocházejí i zachovalá renesanční[[renesance|renesan]]ční dveřní ostění.

Adam Hrzán zemřel roku [[1619]], o rok později si [[panství]] rozdělili jeho 3 synové a [[Lanškroun]] s 12 vesnicemi připadl Vilémovi. Rok po jeho smrti se stal pánem Lanškrouna[[Lanškroun]]a jeho bratr Zdeslav, avšak už roku [[1622]] ho kvůli sporům s měšťany prodal Karlovi [[Lichtenštejnové|z Lichtenštejna]]. Po smrti svého otce o 5 let později državu převzal Karel Eusebius, za něhož Lanškrounsko[[Lanškroun]]sko poznalo hrůzy [[třicetiletá válka|třicetileté války]]. První obléhání v roce [[1639]] bylo neúspěšné, v roce [[1643]] se už Švédům[[Švédové|Švéd]]ům město podařilo dobýt. Oba útoky [[město]] se zámkem velmi poškodily. Dílo zkázy dokonal velký požár v r. [[1645]], který velmi poničil [[zámek]] i s kostelem[[kostel]]em. Obnova zámku s chrámem[[chrám]]em začala v 50. letech [[17. století]]. [[Zámek]] byl dokončen až v roce [[1716]]. Při těchto opravách byly odstraněny rozdíly mezi západním a jižním křídlem, ke konci jižního křídla byla přistavěna nová jednopatrová [[budova]], vybudovány byly přízemní hospodářské budovy[[budova|budov]]y, bývalé západní křídlo klášterní[[klášter]]ní budovy bylo barokně[[baroko|barok]]ně přestavěno. Nástupce Karla Eusebia († [[1684]]), Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna[[Lichtenštejn]]a chtěl opět v Lanškrouně[[Lanškroun]]ě sídlit, ale lanškrounský[[lanškroun]]ský [[zámek]] mu již nevyhovoval. Započal s nešťastnou stavbou[[stavba|stavb]]ou [[Nový zámek|Nového zámkuzám]]ku u [[Rudoltice|Rudoltic]].

Posledním feudálním majitelem města byl Alois Josef z Lichtenštejna[[Lichtenštejn]]a. V roce [[1858]] postoupil [[kníže]] hospodářské budovy[[budov|budov]]y na prvním nádvoří městu[[město|měst]]u. Většina [[budova|budov]] i zeď uzavírající první nádvoří byly po roce [[1858]] zbořeny a zbývající [[areál]] upraven jako druhé městské [[náměstí]] (dnešní Jiráskovo náměstí). Interiéry zámku sloužily až do počátku [[20.století]] jako kanceláře správy lanškrounského[[lanškroun]]ského lichtenštejnského[[lichtenštejn]]ského velkostatku.

V roce [[1928]] od Jana II. z Lichtenštejna[[Lichtenštejn]]a díky [[pozemková reforma|pozemkové reformě]] [[zámek]] získalo [[město]] [[Lanškroun]], kterému [[objekt]] náleží dodnes. V roce [[1934]] byl v části zámku instalován [[archiv]] a sbírky městského muzea[[muzeum|muze]]a, které byly v roce [[1951]] zpřístupněny veřejnosti. V r.[[1940]] archeologové[[archeologie|archeolog]]ové ze slezské [[Vratislav (město)|Vratislavi]] provedli stavebně - archeologický[[archeologie|archeologi]]cký průzkum zámku a okolí s odkrytím gotických[[gotika|goti]]ckých pozůstatků kláštera[[klášter]]a. V letech [[1958]]-[[1971]] se uskutečnila generální oprava západního zámeckého křídla, v bývalé kapitulní síni byla zřízena obřadní síň, rozsáhlý [[interiér]] prvního patra slouží jako výstavní a koncertní[[koncert]]ní místnosti. Rekonstrukce jižního křídla skončila v roce [[1992]]. Budovy[[Budova|Budov]]y na nádvoří, především tzv. „Konírna“, byly také zrestaurovány. Od dubna do července [[2002]] proběhla úplná rekonstrukce Jiráskova [[náměstí]]. Ve stavebním plánu se počítalo s barevným odlišením dlažebních kostek na místě, kde kdysi dávno mniši augustiáni[[augustiniáni]] chodili křížovou chodbou.