Verze z 23. 10. 2009, 16:34 editovat Zet (diskuse \| příspěvky) 2 832 editací →‎Struktura společnosti: oprava - svévolné zabíjení a trestání zakázáno konstitucemi Antonia Pia - ale nějaké legisl.pokusy už v pozdní republice -učebnice ŘP, Urfus-Skřejpek,s.64 ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 23. 10. 2009, 16:59 editovat zrušit editaci Elm (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 64 458 editací m n. l. Přejít na další porovnání →
Řádek 6: V dobách [[Římská republika\|římské republiky]] a v počátcích [[Římské císařství\|římského císařství]] byli lidé žijící na území římského státu členěni do několika rozličných společenských tříd a skupin: '''Otroci''' (''servi'') byli pokládáni za součást majetku svého pána (''dominus''). Jejich sociální status jim zajišťoval jen minimum práv. Z pouhého rozmaru svého vlastníka proto mohli být prodáni, mučeni, zmrzačeni či znásilněni. Dokonce i zabití otroka bylo až do [[2. století\|2]] n. ~~století po Kr~~l.]] považováno spíše za újmu na majetku než za kriminální čin proti lidské bytosti. Navzdory tomu byla osvobozenému otroku, [[Propuštěnec\|propuštěnci]] (''liberti''), udělována jistá forma neúplného občanského práva. Skutečnost, že takto propuštěné osoby nabyly římské občanství, byla výjimečným rysem [[Římské právo\|římského práva]]. '''Cizinci''' (''peregrini'') byli svobodní lidé žijící na území dobytém Římany, kteří nedisponovali římským občanstvím<ref> Robert, Jean-Noël, ''Řím, 753 př. n. l. až 476 n. l.'', str. 83. </ref>, případně občané [[klient]]ských států či římských spojenců (''socii'' resp. ''[[foederati]]''). Obvykle jim byla udělována omezená forma římského občanství, jako bylo například latinské právo (jeho nositelé ovšem nebyli považováni za cizince). V podstatě se jednalo o občanství druhé kategorie, které zahrnovalo pouze některá římským občanům příslušející oprávnění, především soukromoprávního charakteru. Jeho držitelé proto nesměli sloužit v římských [[Římská legie\|legiích]], účastnit se voleb v [[Řím]]ě a povýšit do [[Equites\|jezdeckého]] či [[senátor]]ského stavu. *'''Ženy''' jakožto společenská třída stály poněkud stranou. Jejich právní postavení v římské společnosti se sice v průběhu staletí postupně měnilo, avšak nikdy jim nebyla poskytnuta všechna občanská práva. Nesměly se proto účastnit voleb, případně zastávat státní či veřejné úřady, třebaže disponovaly právem vlastnit majetek. Teoreticky byly ženy takřka úplně podřízeny moci svého ''[[Pater familias\|patera familias]]'', který v dobách republiky celkem běžně domlouval uzavření sňatku, jenž fungoval jako prostředek upevnění politických spojenectví. Pater familias dokonce mohl svou dceru přinutit i k rozvodu a poté k uzavření nového sňatku s jiným mužem. V mnoha právních záležitostech tedy ženám nenáleželo o moc více práv než otrokům.

Římské občanství: Porovnání verzí