Římské občanství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m <!-- Před nebo po????????????????????? --> |
→Struktura společnosti: oprava - svévolné zabíjení a trestání zakázáno konstitucemi Antonia Pia - ale nějaké legisl.pokusy už v pozdní republice -učebnice ŘP, Urfus-Skřejpek,s.64 |
||
Řádek 6:
V dobách [[Římská republika|římské republiky]] a v počátcích [[Římské císařství|římského císařství]] byli lidé žijící na území římského státu členěni do několika rozličných společenských tříd a skupin:
*'''Otroci''' (''servi'') byli pokládáni za součást majetku svého pána (''dominus''). Jejich sociální status jim zajišťoval jen minimum práv. Z pouhého rozmaru svého vlastníka proto mohli být prodáni, mučeni, zmrzačeni či znásilněni. Dokonce i zabití otroka bylo až do [[2. století
*'''Cizinci''' (''peregrini'') byli svobodní lidé žijící na území dobytém Římany, kteří nedisponovali římským občanstvím<ref> Robert, Jean-Noël, ''Řím, 753 př. n. l. až 476 n. l.'', str. 83. </ref>, případně občané [[klient]]ských států či římských spojenců (''socii'' resp. ''[[foederati]]''). Obvykle jim byla udělována omezená forma římského občanství, jako bylo například latinské právo (jeho nositelé ovšem nebyli považováni za cizince). V podstatě se jednalo o občanství druhé kategorie, které zahrnovalo pouze některá římským občanům příslušející oprávnění, především soukromoprávního charakteru. Jeho držitelé proto nesměli sloužit v římských [[Římská legie|legiích]], účastnit se voleb v [[Řím]]ě a povýšit do [[Equites|jezdeckého]] či [[senátor]]ského stavu.
| |||